20/04/2026
SKRYTÉ PŘÍBĚHY NOSTITZSKÉ GALERIE PŘEDKŮ V ROKYTNICI
Pojďme se dnes trochu ponořit do hledání historických souvislostí spojených s mobiliářem rokytnického zámku. Samotné pátrání po původním vybavení je vpravdě detektivní prací, ale některé předměty i dnes mohou pomalu odhalovat svá skrytá tajemství.
Jedním z takových předmětů je portrét Ulricha von Nostitz z tzv. linie Unwürde tohoto rodu. S identifikací portrétu nebyl žádný problém, protože malíř nám zanechal na obraze latinský nápis: „Udalricus a Nostitz A.C. 1547 Jur.civ. et Canon. Doctor. theoretico practicus Consiliarius Reg.Bohem et Judicy Supremi Provincialis. Quod Budissin habetur Praefes noste a fotius Marchionatus Lusatia superiors Capita neus Summus Vulq LandtVoigt“. Ve zjednodušeném překladu tedy: „Ulrich (Oldřich) z Nostitz, Léta Páně 1547 doktor občanského a kanonického práva, Rada nejvyššího zemského soudu Českého království, sídlící v Budyšíně jako správce a nejvyšší hejtman Horní Lužice".
Ulrich se narodil někdy v roce 1500 možná právě na rytířském statku Unwürde, který spravoval jeho otec Hartwig z Nostitz, i když nutno podotknout, že této linii rodu patřilo toto rytířské sídlo již v roce 1368. Za zmínku také stojí, že Unwürde je asi jen 6 km od rodového statku Nostitz.
Po studiu práv, a samozřejmě až poté, co s manželkou Margaretou z Falkenberka založil rodinu, vstoupil v roce 1538 do služeb Ferdinanda I. Habsburského. Novému českému králi pomáhal prosazovat jak katolické zájmy habsburského domu, tak zejména po porážce protihabsburského povstání v roce 1547 prosazoval usilovně především zájmy šlechty na úkor privilegií hornolužických měst. Za své věrné služby králi byl náležitě odměněn, a to nejen funkcí zemského hejmana Horní Lužice, kterou zastával od roku 1549, ale též řadou lužických statků, mezi nimiž byl i Ruppersdorf, kde byl také po své smrti v roce 1552 pohřben.
Tolik ve stručnosti. Otázkou ale zůstává, proč byl jeho portrét spolu s portrétem jeho vnuka Christiana z Nostitz součástí mobiliáře rokytnického zámku. A zde se nabízí několik úvah.
Tou první je zajímavá vazba na svého mladšího bratra Johana (Hanse) z Nostitz, který po otci dědí statek Cunewalde, asi 20 km od vsi Unwürde, a zakládá samostatnou linii rodu. Jeho vnuk Jan Mikuláš z Nostitz kupuje v roce 1627 rokytnické panství. Nemá ale potomků, a tak jeho synovec Jan Jindřich v roce 1644 prodává Rokytnici s panstvím řekněme velmi vzdálenému bratranci Ottovi z Nostitz, který zakládá rokytnickou linii tohoto rodu. Mohl by náš portrét Ulricha z Nostitz na zámku Rokytnice mít spojitost již s prvním majitelem rodu Nostitz na rokytnickém zámku? Nechtěl zde už právě on prezentovat své předky a příbuzné ze své linie rodu?
Druhou úvahou je spojitost se společenským vzestupem rokytnických Nostitzů, konkrétně se snahami o důstojnou prezentaci rodu v podání Kryštofa Václava hraběte z Nostitz, syna výše uvedeného Otto barona z Nostitz. V minulém příspěvku jsme se dotkli jeho snah o posílení významu rodu Nostitz budováním sálů předků jak na zámku v Rokytnici, tak na zámku v Lobris (Luboradz). Je možné, že portrét Ulricha z Nostitz se v Rokytnici octl v souvislosti se precizní sběratelskou aktivitou o všech významných členech rodu? Ostatně víme už, že sál předků s rozsáhlou portrétní galerií na zámku v Lobris vzniká v letech 1686-1692. Nemohl být portrét Ulricha z Nostitz předlohou pro umělce pracující v Lobris? Ostatně jeden z nápisů pod portrétem v tomto sále je obsahově zcela shodný s tím, který je uveden na obraze! Jenže, samotný portrét na stropě sálu se s naším obrazem jako předlohou, zdá se, moc neshoduje.
Je ale také možné, že než se Kryštof Václav z Nostitz rozhodl pro vybudování nového sálu předků na zámku v Rokytnici (1706-1709), mohl vytvářet podobnou kolekci významných předků rodu malovaných na plátno a umístěných v původním největším sále rokytnického zámku nad hlavním vstupem do zámku. Co na tom, že později, tedy po roce 1709 tento sál ztratil svoji původní funkci.
Jak tomu skutečně bylo, je tedy stále ukryto za závojem událostí, ale kdo ví, třeba se nám jej podaří trochu poodhrnout…
