29/04/2026
Když jsou zítra ty čarodějnice, pojďme se společně trochu bát…🧟♀️💀
Čtěte temný příběh smrti a duše uvízlé mezi dvěma světy z roku 1657 zaznamenaný do první uhříněveské kroniky:
Žila byla paní Kateřina, šafářka ve dvoře netluckém. Bylo jí teprve 30 let, když zemřela i s dítětem při porodu. Ještě téže noci, co pochována na uhříněveském hřbitově byla, se její duch zjevil několika lidem v Netlukách. Opakovaně se vracela do domu, kde žila, aby tam dál konala svou povinnost, a prý ji lidé vídali kráčet po silnici od uhříněveského hřbitova směrem do Netluk. Často se zastavovala u jedné vrby, kde odpočívala a někdy tam i v soužení hekala a vzdychala. Ani po měsících se duch nepřestával lidem zjevovat. Ba naopak. Intenzita nabrala na síle. Až jednoho dne došlo k incidentu. Sedlák jménem Václav Vojáček se vracel mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní ze mlýna dubečského. Varovali ho. Ať nechodí přes Netluky. Ale on varování nedbal a rozhodl se jít. Tu na cestě slyší nějaký hluk. Ocitá se na hrázi netluckého rybníka a proti sobě vidí ženu. Položila mu svou pravou ruku na jeho pravé rameno a vedla ho ke dvoru netluckému. Občas se od něj na mžik oddělila, ale vzápětí se znovu ukázala a opět ho chytla za rameno. Šli společně dál od mlýna, muž se na jednom vršku posadil a začal zpívat pobožné písně, žena stála a pozorně poslouchala. Pak vstal a šli společně stejným způsobem, jako předtím, s rukou na rameni, do Uhříněvsi. Když se na jeden hon vzdálili od Netluk, duch ženy se otočil a zvolal hlasem nepříjemným a strašným: "Paní Ořech deset kop". Vojáček se tohoto hlasu ulekl víc, než ho sužoval strach za celou cestu, kterou již s duchem absolvoval. Ze strachu zvolal náhle: "Paní Sýtová, pro milosrdenství boží, dejte jí těch deset kop!" Ale ač byli blízko, slyšeni nebyli. Šli dále, vtom se duch obrátil k muži a praví: "Ty mně dej těch deset kop." On nic. Jdou dále. Duch se znovu obrátil k Vojáčkovi: "Když mi pět svící, každou po jednom tolaru, koupíš, pomůžeš mi." Mlčel. Ubohý muž nevěděl, kde by je v tu chvíli asi vzal. Došli až ke kovárně. Vojáček tloukl na okna. Hospodář s tovaryšem si Vojáčka vyslechli, ale žádného ducha po jeho boku neviděli. Vojáčka nakonec našli u zdi hřbitova klečícího a uložili ho do světnice.
Dobří lidé se duchu ženy snažili již předtím všemožně pomoci, ale toto bylo poprvé, co sama vyslovila, co ji pomůže doopravdy. Sešli se církevní hodnostáři a učinili rozhodnutí, že duchovi zemřelé ženy pomohou. Sám kardinál ze svých peněz obětoval pět tolarů za svíce, které dal Vojáčkovi, aby dostál pokynu a svíce koupil. Několik mší bylo za zemřelou duši odslouženo, svíce zapáleny a žena od té doby odpočívá v pokoji.
