století, za vlády Přemysla Otakara II. Rok výstavby však není přesně stanovený. Písecký most se zachoval téměř v původním stavu, ikdyž přišel o své dominanty – mostní věže. Velice významná je robustnost celé stavby, malá výška nad hladinou řeky a malé rozpětí mostních oblouků. Tyto znaky poukazují na velkou podobnost k pražskému Juditinu mostu, který byl prvním mostem v naší zemi. Pilíře mostu jso
u složené z velkých žulových pečlivě tesaných kvádrů – byly založeny na dřevěných roštech a opracované kvádry na pilířích byly k sobě spojovány železy. Most je postaven ze žuly stejně jako zdejší královský hrad a děkanský kostel, tyto stavby byly postaveny přibližně ve stejném období a stejnou firmou – královskou stavební hutí, která vybudovala i hrad Zvíkov. To dokazují i kamenické značky, které se na těchto stavbách shodují. Podle pověsti byl most postaven na suché zemi a řeka Otava, kterou nyní přemosťuje, tekla v té době umělým korytem. Tato verze byla mnohdy zpochybňována pro svou technickou náročnost v době výstavby. Některé mostní pilíře jsou založeny na pracně vyhloubeném skalnatém dnu řeky – mostu je tak přisuzována „odolnost a pevnost samorostlé skály.“ Most byl postaven jako součást města a spolu s hradem a hradbami tvořil městské opevnění. Most je 111 metrů dlouhý a má 7 mostních oblouků (6 polokruhových a 1 segmentový – vybudován po velké povodni, kdy se mostní věž zřítila i s obloukem, který následně nahradil tento jeden segmentový). Výška nad hladinou se udává kolem pěti a půl metru. Je vybudován z nevelkých žulových kvádrů, které jsou řádkově kladené a jsou spojovaný vápenatou maltou, někde jsou zpevněné i železnými skobami. Nad každým mostním obloukem byl později doplněn kamenný žlab k odvádění dešťové vody z vozovky. Robustné pilíře jsou po proudu zaoblené, proti proudu zahrocené – rozrážení jarního ledu, některé jejich vrcholky jsou zakončeny raně gotickými kytkami – pupenovitý nebo kulovitý tvar, usuzuje se, že se jedná o původní výzdobu mostu. V roce 1687 byl vztyčen na mostě dřevěný kříž a průběhu 16. století byl most vyzdoben barokními sochami, které si vyžádaly úpravy mostního zábradlí a přístavbu pilířů. Originály soch jsou ze žuly stejně jako jejich piedestaly, v současné době jsou však nahrazeny kopiemi z pískovce. Nejstarší je sousoší sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora. Jeho podstavec zdobí městský znak. Po stranách této sochy jsou dva andělé držící štíty s nápisy Čas k mluvení a Čas k mlčení. Sousoší pochází z první poloviny 18. Druhým sousoším je Kalvárie z roku 1757 – sochy Marie, Jana a Máří Magdaleny je díle čimelického sochaře Jana Hammera. Za sousoším byl roku 1791 vztyčen kříž a na něm byl umístěn korpus Ježíše Krista, který byl odlitý z kovu. Na jižní straně mostu jsou pak sochy sv. Anny Samotřetí a socha sv. Antonína Paduánského, na podstavcích těchto soch je zmíněný rok 1770. Most odolal mnoho živelným pohromám, které připomínají nápisy RESTARURATUS (1544) a REPARATUM (2002) na mostním zábradlí. Žulové kvádry doplněné po povodni v roce 2002 byly získány z lomu u Telče.
