17/12/2025
✨ Pohádkový příběh z Denní stacionář Meduňka Nový Bor 💜 ✨.
V Denním stacionáři Meduňka vznikají každý den malé i velké příběhy plné lidskosti, radosti a vzájemné podpory. Jeden z nich na sebe tentokrát vzal pohádkovou podobu.
Tento krásný příběh napsala naše milá kolegyně Šárka♥️, která do něj vložila srdce, fantazii i atmosféru Meduňky tak, jak ji všichni známe a máme rádi.
Zveme vás ke krátkému zastavení, úsměvu a nahlédnutí do světa, kde vládne laskavost, porozumění a kouzlo každodenních maličkostí.
Vánoční pohádka o Meduňce
Byla jednou jedna kouzelná zahrada jménem Meduňka. Na první pohled vypadala jako obyčejná zahrada, ale kdo do ní vstoupil, brzy poznal, že je to místo plné pohádkových bytostí a tichého kouzla. V Meduňce žili skřítci, víly a dobří duchové, kteří měli jednu společnou vlastnost – rádi byli spolu a pomáhali si. Každý byl jiný, každý měl svůj dar, a právě díky tomu byla Meduňka tak výjimečná.
Nad zahradou bděly dvě víly Lenky. Jedna uměla pohladit slovem a druhá uměla přinést klid, i když byl den neklidný. Víla Monika byla světlem Meduňky, vždycky svítila stejně jasně a bylo na ni spolehnutí. A víla Gábina, která přilétala jen občas, přinášela s sebou radost a nové nápady, jako když se ve vzduchu objeví jiskřičky.
V zahradě žily také čtyři mladé hvězdné víly – Petra, Terezka, Martina a Pavlínka. Každá z nich měla ráda něco jiného, ale když přišel čas Vánoc, spojily své síly a ozdobily kouzelný strom. Spolu s ní žila v Meduňce zpívající víla Sabinka. Kdykoli se ozval její hlas, bylo v zahradě ještě veseleji. Její písně byly jemné a radostné a dokázaly spojit všechny dohromady. Říkalo se, že když Sabinka zpívá, i vánoční světýlka září o kousek víc Strom se rozzářil, protože byl ozdobený přátelstvím.
U kouzelného stolu seděli tři moudří skřítci – Jirka, Jan a Čestmír. Rádi si povídali a jejich slova zněla jako staré příběhy, které zahřívají u srdce, protože právě v Meduňce se naslouchá srdcem. U okna přebývaly tři laskavé lesní víly – Vlastimila, Zdenka a Hanička. Vyráběly drobné kouzelné ozdoby a do každé vkládaly právě laskavost. Čas u nich plynul pomalu a klidně, tak jak to mají pohádky nejraději. A také tam byla víla Romana, která měla nejraději knihy a příběhy. Často sedávala s pohádkovou knížkou a svým klidem připomínala ostatním, že v každém příběhu je místo pro dobro a naději.
Jednoho dne do Meduňky zavítal strážce zahrady Dan. Nebyl to obyčejný člověk, ale strážce dobré nálady a bezpečí. Rozhlédl se a věděl, že kouzlo funguje. Přinesl dárky a připomněl všem, že největší kouzlo je být spolu. Když se setmělo, kouzelný strom se rozzářil. Světýlka tiše blikala a Meduňka zašeptala své vánoční poselství: Tam, kde je radost, přátelství a laskavost, tam se rodí Vánoce.
Venku padal sníh, v zahradě bylo teplo a klid. A pohádka o Meduňce žije dál pokaždé, když se v ní lidé, i pohádkové bytosti setkají s otevřeným srdcem.
