22/02/2023
Tahle fotka je stará přesně tři roky, pořízená den před vydáním prvního dílu Šikmého kostela. Na rozvezení do knihkupectví čekal první náklad knihy, tedy dva tisíce výtisků. A já trnula, jestli čtyři roky práce nepřijdou nazmar. Jestli mi staří Karviňáci nevynadají, že takhle to nebylo. Jestli bude Kostel zajímat i lidi odjinud než z Karvinska... Od 20. 2. 2020 se toho stalo tolik, až mi připadá, že je to foceno dávno, skoro v pravěku.
Ve chvíli, kdy mě Radka Homolka fotila, jsem absolutně netušila, že:
- první náklad bude rozebrán za pár dní
- že za dalších pár dní udeří covid
- že se Šikmý kostel stane Knihou roku
- že do roka vyjde druhý díl
- že za dva roky vyjdou Životice
- že moje knihy dostanou několik literárních cen
- že v roce 2022 bude mít premiéru představení u Bezručů a na Polské scéně v Těšíně
- že za tři roky budu psát tento post a nejčastější otázka, kterou uslyším, bude znít: Kdy vyjde třetí díl?
No... odpověď neznám. Píšu každý den a ještě mnoho měsíců psát budu. Mám už hotové období mezi koncem války a únorem 1948, kdy se mnohé důležité rozhodlo. A teď se věnuji důsledkům a následkům. Pozvolna začínám bořit město, zatímco v důsledku budování socialismu umírají lidé, probíhají represe důlních techniků, církve i obyčejných lidí... Tak se mnou prosím mějte trpělivost. Je toho hodně, co je ještě třeba napsat.
Děkuju za všechnu přízeň, moji milí. Odcházím s jednou ze svých postav na návštěvu kostela svatého Jindřicha.
