02/08/2025
PERFEKCIONISMUS.
Známe to.
Snažíme se dělat všechno co nejlépe a stejně to nestačí. Pořád máme co zlepšovat, zdokonalovat, dotahovat a když náhodou na chvilku vypneme, stane se co?
Správně. Vlastně úplně špatně - přijdou výčitky. Většinou naše vlastní.
🌿 Pečující ženy, zejména ty s neurodivergentním vnímáním, často žijí pod vnitřním tlakem „dělat věci správně“. Bez chyb, bez odchylek, bez oddechu. A bez pomoci.
Protože říct si o pomoc znamená přiznat, že jsem selhala.
Ale pojďme si říct narovinu:
🌿 Perfekcionismus není známka zodpovědnosti. Je to tichý sabotér, který obvykle přijde ruku v ruce s vyčerpáním.
🌸 Neumíme vypnout. (Ani když tělo jasně žádá pauzu.)
🌸 Máme pocit viny, i když jsme udělaly, co bylo v našich silách.
🌸 Máme nutkání „ještě to zkusit udělat líp“ - i když už vlastně není co.
Zní vám to povědomě? Ano, tak můžou vypadat signály přetížení, které si většinou nechceme přiznat.
(Mimochodem - před několika lety jsem své dceři řekla, co považuju za svou největší chybu ve výchově. DĚLAT VĚCI SPRÁVNĚ. Kdybych mohla vrátit čas, dělala bych věci SPRÁVNÉ a tolik bych se nesoustředila na cíle a výsledky. Ale navzdory mé tehdejší urputnosti dospěla J. v báječnou ženu.)
Včera jsem tu zmiňovala kreativitu.
S dovolením, ještě se k ní vrátím. Protože tvořivost je protipólem kontroly.
Nejde o to malovat jako... No, svého oblíbeného umělce si dosaďte samy.
Jde o to dovolit si něco udělat NEDOKONALE. Jen tak, bez cíle a bez důvodu.
🌿 Kreativita totiž:
🌸 Uvolňuje mysl z režimu výkonu do režimu prožívání.
🌸 Pomáhá zpracovat emoce beze slov.
🌸 Učí nás, že chyby nejsou selhání, ale součást vývoje.
A dobrá zpráva?
Podle studií se při výtvarné, hudební nebo psané tvorbě snižuje hladina kortizolu (stresového hormonu) už po 45 minutách. Ano, i když vaše kresba vypadá jako brambora. Ne moje, vaše. Protože já si na bramboru netroufnu.
(Když jsem nakreslila mé grafičce, jak vypadá moje logo, upřímně se smála. :-) )
Ale vážně.
Nejste v tom sama. A rozhodně nejste divná. Jen unavená, přísná sama na sebe.
🌿 Ale co můžete zkusit - jestli na to máte kapacitu:
🌸 Začněte s něčím, co nemá žádná pravidla - čmárejte, malujte prstem nebo pište slova bez významu.
🌸 Neporovnávejte se. Ani s druhými, ani se sebou „z dřívějška“.
🌸 Pište si, co se vám povedlo. Klidně jen v hlavě. I přežitý den je úspěch.
🌿 A co může udělat vaše okolí pro vás?
🌼 Oceňovat snahu, ne výsledek. Péče není "kdo z koho", ani boj o vítězství.
🌼 Povzbuzovat tvořivost bez účelu. Třeba i tím, že převezme na půl dne zodpovědnost za péči. Abyste mohla vy, jako hlavní pečující, dělat chvíli něco jen tak.
🌼 Možná to zní jako bezvýznamná věc. Ale dovolit si udělat něco ne na 100, ani na 99% - to může být první krok z tlaku do prostoru. A tam se zase trochu líp dýchá.
🍀 A co vy? Jakou „neužitečnou“ činností jste se naposledy potěšila? V komentářích je pro vás spoustu prostoru. :-)
Obrázek: pixabay.com
