11/05/2026
Vážení čtenáři a milovníci psích společníků,
ruku na srdce — co je příjemnějšího než klidná procházka se svým čtyřnohým miláčkem? Člověk si chce odpočinout, nadechnout se čerstvého vzduchu, na chvíli vypnout od každodenního stresu a užít si obyčejný okamžik pohody.
Pes jde spořádaně na vodítku, nikoho neobtěžuje, nikam neběhá a vy si v poklidu kráčíte dál. Jenže i taková běžná chvíle se může během několika vteřin změnit v nepříjemný konflikt.
_____________________________________________
🔶 CO SE STALO?
I v poklidném městě, jakým jsou Bezdružice, se občas objeví situace, nad níž zůstává rozum stát. Píšeme o události, která se nám osobně stala přímo na našem náměstí. Stačilo stát na veřejném prostranství několik metrů od cizího plotu a najednou se na nás vyřítil rozčílený člověk s požadavkem, abychom okamžitě odešli „jinam“, protože se mu nelíbila naše přítomnost v blízkosti jeho domu.
Hlasitý křik, nepříjemné vystupování a pocit, že jste udělali něco špatně, přestože jen slušně venčíte psa. Mnoho lidí v podobné chvíli znejistí. Mají skutečně povinnost odejít? Může si někdo nárokovat veřejný prostor jen proto, že bydlí vedle něj?
_____________________________________________
🔶 JAKÁ JSOU VAŠE PRÁVA?
Podle českého právního řádu je situace poměrně jasná. Veřejné prostranství — tedy například chodníky, obecní komunikace, parky nebo veřejně přístupné cesty — slouží k obecnému užívání. Jinými slovy jsou určeny všem občanům.
Pokud se člověk pohybuje na veřejném pozemku a neporušuje zákon ani obecní vyhlášku, nemá nikdo právo jej z tohoto místa vykazovat. Vlastnické právo majitele domu či pozemku končí hranicí jeho parcely. Za plotem už není jeho „soukromé území“, ale místo určené nám všem.
_____________________________________________
🔶 PEJSKAŘI JSOU POVINNI RESPEKTOVAT SOUŽITÍ
Velmi důležité je také samotné chování pejskaře. Zákon ukládá majiteli psa povinnost mít zvíře pod kontrolou a zabránit tomu, aby ohrožovalo okolí. Pokud je pes na vodítku, neútočí, nepoškozuje majetek a jeho majitel po něm uklízí, jedná zodpovědně a v souladu s pravidly.
Obecní vyhlášky mohou například určit místa, kde musí být pes veden na vodítku nebo kam mají psi zákaz vstupu. Pokud však žádné takové omezení porušeno není, není důvod, aby byl člověk terčem agresivního chování.
_____________________________________________
🔶 PES JE ZÁVISLÝ NA SVÉM POCITU
Přirozenou součástí života je také fakt, že psi mezi sebou komunikují. Pokud pes zareaguje na štěkot jiného psa za plotem, ještě to automaticky neznamená žádný přestupek ani problém — zvlášť v situaci, kdy je veden na vodítku a majitel jej zvládá. Je nutné si uvědomit, že pes je a zůstane zvířetem – jeho potřeby i povahu je třeba respektovat.
Někteří lidé si bohužel začali vykládat veřejný prostor podle vlastních pravidel a mají pocit, že mohou rozhodovat o tom, kdo smí projít kolem jejich domu. Tak tomu ale v právním státě skutečně není. Velmi důležité je také samotné chování pejskaře.
_____________________________________________
🔶 CO NA TO LITERA ZÁKONA?
Pohyb psů na veřejnosti se řídí místními obecně závaznými vyhláškami, které stanovují povinnosti, jako je použití vodítka či náhubku, s cílem zajistit veřejný pořádek a bezpečnost. Právní úprava tak vytváří rovnováhu mezi bezpečností a svobodou pohybu.
Je-li majitel v souladu s těmito předpisy, jeho právo na užívání veřejného prostranství je nezpochybnitelné. Jakékoli vynucování pravidel nad rámec zákona či agresivní jednání vůči majiteli, který nic neporušuje, představuje nepřípustný zásah do jeho práv.
_____________________________________________
🔶 BRAŇTE SVÁ PRÁVA S CHLADNOU HLAVOU
Jak tedy v podobné situaci postupovat? Především zachovat klid. I když je to někdy těžké, hádka a zvýšený hlas obvykle nikam nevedou. Slušné a věcné upozornění, že se nacházíte na veřejném prostranství a neporušujete žádná pravidla, bývá nejlepší reakcí. Pokud je přítomen svědek, je to vždy výhoda.
V případě vyhroceného konfliktu může být svědectví další osoby důležité při případném řešení přestupku nebo oznámení na policii. Pokud by situace přerostla v urážky, vyhrožování nebo dokonce fyzické napadání, není ostuda obrátit se na Policii České republiky nebo městskou policii, pokud ji obec má.
Agresivní chování vůči druhým lidem totiž může být posuzováno jako narušování občanského soužití nebo veřejného pořádku. Právo chrání slušné občany, nikoliv ty, kteří mají potřebu ostatní zastrašovat. Pokud cítíte, že slovní útok překračuje únosnou míru nebo se situace opakuje, neváhejte sáhnout po mobilu a pořídit videozáznam.
Pro ochranu svých práv a identifikaci agresora je takový důkaz k nezaplacení, zejména pokud se dotyčný chová nepříčetně na veřejnosti. Vedle techniky však vždy zvažte i lidský faktor – pokud jsou v okolí svědci, požádejte je o kontakt pro případné svědectví.
_____________________________________________
🔶 SLUŠNOST MUSÍ BÝT NA OBOU STRANÁCH
Zároveň je ale důležité dodat i druhou stranu celé věci. Pejskaři by měli být ohleduplní, respektovat okolí, uklízet po svých psech a nevytvářet zbytečné konflikty. Právě vzájemná tolerance je základem toho, aby se lidem společně dobře žilo. Nikdo nechce války mezi sousedy kvůli obyčejné procházce.
_____________________________________________
🔴 ZÁVĚREM
Mrzí nás, že k podobným situacím vůbec dochází, zvlášť v místech, která jsou známá klidnou atmosférou a slušnými lidmi. Přesto je možná dobře o těchto věcech mluvit. Mnoho lidí totiž svá práva nezná a pod tlakem agresivního vystupování raději ustoupí, i když jsou v právu. A právě proto považujeme za důležité podobné příběhy otevírat — s respektem, bez zbytečné hysterie, ale zároveň jasně a srozumitelně.
Venčete své pejsky s láskou, chovejte se ohleduplně k okolí, ale nenechte si namluvit, že veřejný prostor patří jen těm, kteří nerespektují práva ostatních. Slušnost totiž není slabost. A znalost vlastních práv může být někdy tím nejlepším vodítkem, které člověk v podobných situacích má.
_____________________________________________
🗨️ NÁZOR TÝMU POMÁHÁME SRDÍČKEM
Ano, tato situace se mi skutečně stala osobně. O to více mě zasáhla. Člověk jde v klidu se svým milovaným pejskem, dodržuje zákony, respektuje okolí, chová se slušně a přesto se během několika vteřin ocitne v nepříjemné konfrontaci, která v něm zanechá zvláštní pocit zklamání. Nešlo mi jen o samotnou hádku, ale především o to, kam se dnes mezi lidmi někdy vytrácí obyčejná lidská úcta, respekt a schopnost normálně spolu komunikovat.
Na každou procházku chodím připravený a zodpovědný — nosím s sebou vodu pro psa, sáčky na exkrementy, v případě potřeby i náhubek. Pejsek je vždy na vodítku a pod kontrolou. Přesto mám někdy pocit, že někteří lidé vidí v pejskaři automaticky problém, aniž by znali jeho příběh.
Ano, i mně se může stát, že náš pejsek něco počůrá a já si toho v danou chvíli nemusím všimnout. Jsme jen lidé, ne stroje. Pokud ale uděláme chybu, není přece ostuda se omluvit a snažit se vše napravit.
Celou situaci jsem řešil s rozvahou, klidně a věcně. Slečně od místní kadeřnice jsem slušně vysvětlil, že se nacházíme na veřejném prostranství, že pes byl řádně na vodítku, nikoho neohrožoval, ani na nikoho neštěkal, a že neporušujeme žádný zákon ani obecní vyhlášku. Měl jsem vedle sebe očitého svědka, který může celou situaci potvrdit, což dodává celé události na objektivitě a jasněji ukazuje její skutečný průběh.
Přesto mě překvapilo, s jakou razancí a nepříjemným tónem byla celá situace vedena. V dnešní době totiž člověk často neztrácí víru v zákony, ale spíše v obyčejnou mezilidskou úctu a schopnost jednat slušně. O to více jsem cítil potřebu zachovat klid, protože věřím, že slušnost a věcné jednání mají mít přednost před emocemi, křikem a zbytečnými konflikty.
Jako člověk, který se dlouhodobě snaží hájit práva slušných občanů, považuji za důležité o podobných věcech mluvit otevřeně. Nejenom proto, abychom vyvolávali konflikty, ale proto, aby lidé znali svá práva a nebáli se slušně ozvat ve chvíli, kdy jsou neprávem napadáni nebo zastrašováni. Slušný člověk totiž nesmí mít pocit, že musí sklopit hlavu jen proto, že někdo křičí hlasitěji.
Dnešní doba je opravdu zvláštní. Lidé jsou unavení, podráždění a často si svůj vztek vybíjejí na těch, kteří jim nic neudělali. O to důležitější je neztratit lidskost, slušnost a zdravý rozum. Právě tyto hodnoty dnes totiž mnohdy chybí více než cokoliv jiného.
Přesto mě tato zkušenost jako novináře a člověka velmi zaujala a přiměla mě se nad celou situací hlouběji zamyslet. Právě proto budu podobné situace i nadále sledovat a v případě opakování se jim věnovat v rámci dalších zjištění a reportáží. Pokud by se podobné jednání opakovalo, nevylučuji jeho další zpracování formou předtočené reportáže, aby byl celý kontext srozumitelný a doložený. Cílem není nikoho očerňovat, ale věcně a objektivně popisovat situace, které se mohou dotýkat běžného občanského soužití, a usilovat o jejich klidné a férové řešení v souladu s právem.
Naše společnost Pomáháme srdíčkem vznikla právě proto, aby pomáhala druhým, přinášela zajímavé poznatky, otevírala důležitá témata a upozorňovala na věci, kolem kterých mnozí mlčky přecházejí. Věříme, že i zdánlivě obyčejné situace mohou mít hlubší význam, pokud se na ně dokážeme podívat s odstupem a snahou o porozumění, nikoli skrze předsudky.
Přestěhovali jsme se na vesnici s jasným cílem, být blíž lidem a věnovat svůj čas i energii tomu, co má skutečný smysl. Nešlo nám jen o změnu prostředí, ale o možnost pomáhat tam, kde má obyčejná lidská pomoc svou váhu i hodnotu. Věříme, že právě tady můžeme být užiteční nejvíce, ať už jde o podporu, naslouchání nebo sdílení příběhů, které si zaslouží být slyšeny.
Tímto chci zdůraznit, že právě tato událost se pro mě stala silným impulsem. Znovu mi připomněla, proč má smysl psát pro vás, pro obyčejné a slušné lidi z našeho okolí, stejně jako pro české a slovenské občany, kteří chtějí žít v klidu, ve vzájemném respektu a bez zbytečné agrese.
Nechci si na nic stěžovat, ale pravdou je, že můj zdravotní stav mi dnes už neumožňuje fungovat tak, jak bych si přál. Mám vážné problémy s končetinami a každý den je pro mě v mnoha ohledech náročnější než dříve. Přesto se budu snažit pokračovat dál a v rámci svých možností vás informovat o tématech, která si podle mého názoru zaslouží pozornost. Protože dokud člověk dokáže alespoň trochu pomáhat druhým, má jeho práce smysl.
Děkuji všem, kteří nás podporují, čtou naše články a věří tomu, že i obyčejná slušnost má stále své místo. Budeme se i nadále snažit přinášet témata ze života, skutečné příběhy a pohled obyčejných lidí, kteří si zaslouží být slyšet.
Za tým Pomáháme srdíčkem
Michal Mamica
Zakladatel společnosti Pomáháme srdíčkem
Srdíčkem pro lidi, s láskou pro život.
══════════════════════════
Vytvořil tým P. S. ❤️ – Pomáháme srdíčkem © 2026 (www.srdickem.cz). Pokud máte dotazy, připomínky nebo tipy, neváhejte nám napsat na [email protected].
Obrázek: www.srdickem.cz
