07/02/2022
Gymnázia za to nemůžou
Nůžky v kvalitě vzdělávání mezi regiony se stále více rozevírají. Nejlépe je na tom Praha, nejhůř Karlovarský a Ústecký kraj. Potvrzuje to i nová Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030.
Příčiny jsou obecně známé. Stát ani za několik dekád nedokázal sociálně stabilizovat strukturálně postižené regiony a samospráva nemá ekonomickou sílu na to, aby něco takového za stát řešila. Stejně tak nebyl stát schopen ani za několik dekád schopen v našem kraji vybudovat veřejnou vysokou školu. Takže ti nejlepší nakonec musí za studiem odcházet pryč. Většina už se nikdy nevrátí.
Místo toho, abychom si zcela otevřeně přiznali, že stát v tomto směru brutálně selhal a začali řešit systémovou podporu předškolního i základního vzdělávání, hledali se viníci. A protože nejlépe se vždy trefuje do těch, kteří vyčnívají z řady, pozornost se zaměřila na údajně elitní školy, na víceletá gymnázia. V rámci dosažení všeobecné rovnosti se pak za elitní označily i běžné základní školy a následovala takzvaná inkluze.
Za současné problémy ve vzdělávacím systému ale nemůže ani gymnázium v Aši, ani gymnázium v Chodově, Ostrově, nebo Mariánských lázních.Třeba v sousedním Německu, které si tak často bereme za příklad ekonomicky úspěšné země, studuje na víceletých gymnáziích skoro 36 procent žáků základních škol, zatímco v našem kraji to je pouhých 12 procent. Takže tady asi problém nebude.
Rušit víceletá gymnázia jako součást řešení nízké kvality vzdělávání je jako léčit pacienta s rakovinou na bolest hlavy. Tedy místo příčiny řešit symptomy. Krátkodobým pozitivem sice bude, že pacienta přestane bolet hlava, ale ve výsledku umře. Pacient totiž potřebuje cílenou léčbu příčiny, nikoliv důsledku.
Místo úvah o omezení víceletých gymnázií je nutné řešit příčiny. A to je úloha státu. Státu, který musí ekonomicky restrukturalizovat region, aby bylo pro lidi ekonomicky zajímavé tady žít. Nic proti lázním, jsou krásné, ale znáte někdo bohatou pokojskou? Dále vybudovat v kraji skutečnou veřejnou vysokou školu včetně kampusu, se zaměřením na obory využitelné v rámci průmyslu 4.0. A jako základ klidně použít třeba stávající fakultu v Chebu. Aspoň se ušetří.
Spolu s tím se musí stát také konečně masivně zaměřit na cílenou podporu předškolního a základního vzdělávání dětí ze sociálně slabých skupin. Tedy ne je jako součást inkluze hodit do vody základních škol a nechat je plavat. Ano dostanou šanci, to je pravda. Ale v této podobě se šance rovná vhození deseti neplavců do bazénu. Taky budeme považovat za úspěch, když se jeden neutopí?
Problém nejsou víceletá gymnázia. Problém je systém. A pokud se ten nezmění, budeme do sociálně handicapového bahna zapadat stále hlouběji. Nic na tom nezmění ani dalších dvacet strategií vzdělávací politiky plných vzletných myšlenek a frází.
