17/04/2018
Tomáš Hradil: Čtyři roky v jesenickém zastupitelstvu
28. 3. 2018
Strana zelených s podporou Pirátů vytvořila v minulých volbách v Jeseníku uskupení zvané Občané Jesenicku, kde jsme získali jeden mandát v zastupitelstvu. Uplynulé čtyři roky hodnotí ve svém textu jesenický zelený zastupitel Tomáš Hradil.
Je za námi bezmála další čtyřleté období práce v komunální politice v Jeseníku. Byl jsem jediným zastupitelem naší kandidátky Občané Jesenicku, zasazující se o činnost místních spolků, propojování lidí mezi sebou, péči o přírodní a kulturní dědictví regionu a s prvky jako je důraz na transparentní hospodaření města.
Kromě postu zastupitele jsem také předsedou Komise pro rozvoj města. Díky tomu se dařila podporovat transparentnost hospodaření města, iniciativy občanů, které by jinak byly přehlíženy, koncepčnost v některých oblastech života města, kde dříve vláda nahodilost, ale také se částečně suplovala práce komisí, které byly zrušeny, jako je školství (výchovně-vzdělávací komise) a ochrana přírody (zrušena již v předchozím období).
Jako jediný zastupitel tohoto uskupení popíšu své dojmy, získané za své bezmála čtyřleté (celkově však již druhé) působení v pozici zastupitele. Bude to vyprávění silně subjektivní. Žádná z osob, či subjektů, které zde jmenuji, neposoudím objektivně, což je základní slabinou stručných vyprávění.
Nový styl radnice, odvaha k radikálním krokům a regionální válka
V roce 2014 to byly neobvyklé volby. Vítězství dosáhlo hnutí ANO (šest mandátů), jehož členskou základnu do té doby nikdo v Jeseníku neznal. Lídr Hnutí a následný starosta města, Adam Kalous, neměl nedlouho před volbami trvalé bydliště ve městě Jeseníku, nýbrž ve Svitavách. V rámci objektivity nutno dodat, že starosta města z Jeseníku alespoň pocházel a z celého zdejšího hnutí ANO se za čas jevil jako jeho nejkonstruktivnější člen.
Hlavními spojenci hnutí ANO se staly strany jako je TOP 09 (3 madáty), ODS (2), KDU-ČSL (2) a dvě skupiny s jedním zastupitelem – Nezávislí a my, Občané Jesenicku (SZ s podporou Pirátů).
Hnutí ANO přineslo nový politický styl, kterému rozhodně nechyběla odvaha. Lidé bez zkušeností v komunální politice měli dosti kuráže pustit se do řady personálních a organizačních změn. Stav Městského úřadu to rozkymácelo, po několika odchodech vedoucích a jiných významných úředníků odešli dobrovolně i další.
Začala také „obnova“, či „demontáž“ vedení obstojně fungujícího nejvyššího managementu Technických služeb (TSJ), o jehož kvalitě práce do té doby nikoho nenapadlo pochybovat. Různými těžkostmi si prošly i další regionální organizace, Vodovody a kanalizace (Vak), či uskupení Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ). Argumenty, které byly uváděny ze strany vedení města, působily nezřídka trefně. Avšak celek, kdy se hroutí spousta dříve stabilních projektů, působil dosti nešťastně.
Počáteční netknutost komunální politikou také dávala zástupcům hnutí ANO volné pole pro tvorbu vizí. Vznikly myšlenky postavit ve městě velikou lanovku na kopec do lázní, nebo – trochu realističtěji – postavit krytou hokejovou halu pro veřejnost, ideálně i propojenou s místním krytým bazénem a sportovní halou, s nimiž by si vyměňovaly teplo.
Jak se objevily problémy v Technických službách
Byl jsem zvolen do Dozorčí rady (DR) Technických služeb (TSJ). Spolu se mnou ještě výrazný zástupce opozice, právník, který se stal předsedou DR. Hned první schůzka byla ve znamení konfliktu s novým představenstvem společnosti. Obě skupiny byli na své první zasedání svolány na jeden čas a místo, což se jevilo jako vhodné pro případnou domluvu a plánování práce. Představenstvo TSJ nás však na své zasedání odmítlo vpustit a nechalo nás čekat v prázdné vedlejší kanceláři několik hodin. Tento startovací konflikt, či nezdvořilost, jsme už nikdy nerozchodili. Předseda Dozorčí rady tento stav považoval za výsměch a potenciální zatajování informací, tím spíše, že nedostal uspokojivé vysvětlení, proč to bylo nutné. Jeho kritika se opakovala i na několika dalších zasedáních DR, až byl ze své funkce odvolán. My, zbývající členové DR, jsme na protest odstoupili spolu s ním. Na naše místa v DR byli dosazeni jiní zástupcové opozice (ČSSD a z TOP 09), kteří však byli k představenstvu méně kritičtí.
V TSJ od počátku nastalo určité bezvládí. Ředitel společnosti si stěžoval, že mu byly odebrány téměř všechny pravomoci a mu nezbývá, než stále čekat, zda předseda představenstva rozhodne většinu běžných provozních záležitostí. Po několika měsících raději z firmy odešel a dnes pracuje ve vedlejší malé obci, na té samé pozici.
Nový ředitel TSJ je sympaťák a respektuje podmínky, do kterých přišel. Současně firma ztrácí objem zakázek a okolní obce své zakázky nechávají raději realizovat jinde.
Jo, abych nezapomněl, předsedou představenstva se stal bratr starosty, Roman Kalous, úspěšný podnikatel a velmi nekompromisní lokální politik (hnutí ANO).
Zrušení komisí a menší zapojení občanů
Údajně v rámci úspor byly zrušeny mnohé komise (poradní orgány Rady) – školská, žvotního prostředí a další. Komise totiž zapojují občany do sledování dění ve městě a obecně věcí veřejných. Jejich zrušení umožňuje menší kontrolu a meší konfrontaci. A, samozřejmě, šetří trochu rozpočet.
Po zrušení velké části komisí pak byla nová jedna přeci jen vytvořena a sice Komise pro rozvoj města. Byl jsem zvolen za jejího předsedu.
Komise pro rozvoj města – komise pro zrušená témata
Komise pro rozvoj má za cíl nejen hledat cesty pro rozvoj, ale také trochu suplovat komise zrušené. Na prvním zasedání jsem nechal přidělené členy komise (se mnou 5 lidí), aby vyjádřili své preference, čemu by se chtěli osobně věnovat. Na základě toho jsme vytvořili pracovní podskupiny.
Vznikla například podskupina pro vytvoření koncepce sportu, kterou obsadili dva sportovní nadšenci. Jejich úkolem bylo vypracovat koncepci tak, aby byla respektovaným materiálem, do kterého se zapojí všechny zainteresované skupiny ve městě. Dosud totiž převažuje praxe, že který typ sportovců se dostane do vedení města, tam se mnohdy začne dostávat více peněz z městského rozpočtu. Byla vytvořena i skupina pro internetovou transparentnost hospodaření města, která dokázala dosti posunout kvalitu zveřejňovaných informací. Řešili jsme také otázku nedostatečně personálně obsazeného odboru životního prostředí, který je dlouhodobě poddimenzován. S obtížemi tak stíhá základní agendu a už vůbec nezvládá iniciativně řešit prolémy v terénu, nebo třeba koncepci tolik potřebné ekologické výchovy. (Iniciativní pracovnice referátu životního prostředí, která nám nejvíce podnětů v této oblasti poskytla, nakonec své zaměstnání po letech dobrovolně opustila a našla si práci v poměrně vzdáleném městě Šumperk. Prý to v Jeseníku na Městském úřadě nemá cenu.)
Názory členů, i hostů komise, jsme brali vážně a stavěli se k nim podle kvality. V komisi vznikla vlídná kolegiální pracovní atmosféra.
Trpělivost komise v jednání s veřejností i s městem však své růže přeci jen přinesla. V otázce transparentnosti hospodaření se zřejmé pokroky podařily a město si stanovilo povinnost všechny své smlouvy nad 10.000 Kč zveřejňovat na webu. Společně s aktivními občany jsme třeba dlouhodobě podporovali vznik lokálních městských trhů, až se nakonec jejich určitá podoba podařila prosadit.
Kdysi, na začátku 90. let, nás učili ve vzdělávání pro spolky / malé neziskové organizace, že spolupráce lidí má daleko větší účinnost, než vzájemná rivalita a „jen“ konkurence. I v praxi, když jsme se ve spolcích snažili s místními obyvateli opravovat staré kapličky a prameny, se nám tento přístup zpravidla vždy osvědčil. Když totiž lidé ucítili zájem o jejich názory a postoje, byli ochotni sami přiložit ruku k dílu a pomáhat.Jako Zastupitelé jsme pracovali spíše podle jiných pravidel. Mohlo by se zdát, že na poměrně malém městě bude možná výhodnější domluva a spolupráce mezi lidmi, než nenaslouchání si a neustálé boje. Zdá se, že bojové nálady lidi neopouští a „co se děje nahoře, děje se i dole“, tedy co se odehrává ve velké politice a ve městech, jakoby hýbalo i děním na venkově a ovlivňovalo i vztahy v komunální politice.
Stejně si ale myslím, že přes neustálou konfrontaci se nikam moc nedostaneme a že bude pro všechny výhodnější se pokoušet spolupracovat tam, kde to půjde. Věřím, že tuto nutnou cestu budu při své práci vždy hledat.
Tomáš Hradil
zastupitel města Jeseníku, člen Rady krajské organizace Strany zelených Olomouckého kraje
