06/05/2026
🤩Stále vymyšlíme nové kreativní besedy. Už se těšíme na další třídu děti, třídu plnou fantazie 🧚
Děti ze 3. třídy si vytvořily vlastní pohádku! 📚
Při návštěvě nové krásné knihovny v Jáchymově spojily síly a napsaly "pohádkovou knížku" Zvonilka a tajemná mapa. 🧚♀️
Společně s paní knihovnicí Miloslavou Veselou knihovna, kulturní kreativní centrum Jáchymov, si samy vymyslely postavy i celý příběh a paní knihovnice k němu navíc vytvořila i krásné ilustrace. 🎨 . Společně daly život kouzelným postavám, vymyslely jejich dobrodružství a nechaly se unést svou fantazií. Pohádka je tak jedinečným příběhem plným kouzel, odvahy i přátelství, přesně takovým, jaký dokážou vytvořit jen dětské sny.
Níže si jejich kouzelný příběh můžete třeba s dětmi přečíst.💫
Zvonilka a tajemná mapa. 🧚♀️
V jednom krásném, voňavém lese, kde si víly zpívaly a květiny se jemně kolébaly ve větru, žila víla jménem Zvonilka. Byla velmi krásná a veselá, jen občas si ráda dělala malé taškařice, třeba někomu tiše zazvonila u ouška a pak se schovala za lístek.
Jednoho dne, když si Zvonilka poletovala mezi stromy, našla něco zvláštního. Byla to stará mapa! „Copak to asi je?“ zašeptala si zvědavě.
Mapa ukazovala cestu ke skrytému pokladu, ale byla napsaná v cizím, neznámém jazyce. Zvonilka byla smutná. Nevěděla si rady. Naštěstí se dozvěděla, že by jí mohl pomoci laskavý skřítek Ježíšek, který ale žije daleko na mrazivém severu.
„Ale jak se tam dostanu?“ přemýšlela.
A tak poprosila svou kamarádku, jednorožčí holčičku Aničku. Ta měla kouzelnou schopnost - dokázala vyčarovat nádhernou duhu, po které se dalo cestovat. Anička se usmála, zatřepala hřívou a najednou se na obloze objevila zářivá duha. Zvonilka po ní vykročila, ale ouha! Duha sahala jen kousek cesty.
Zvonilka se ocitla v jiném království na hradě Bezděz. A tam potkala velkého draka. Byl silný, měl obrovská křídla a byl velmi laskavý.
„Kam máš namířeno, vílo?“ zeptal se přátelsky. Když mu Zvonilka vysvětlila, co hledá, drak neváhal. „Nasedni na můj hřbet. Já tě na sever donesu!“ A tak letěli vysoko nad horami, přes mraky, až do zasněženého království. Tam žil skřítek Ježíšek. Byl to malý, milý panáček s velkou kouzelnou mocí. Podíval se na mapu, zamyslel se a pak se usmál. „Už vím, co to znamená!“
A tak se všichni společně vydali na cestu za pokladem. Cesta je ale zavedla k nebezpečnému místu. Tam žil zlý obr Dobr. Právě zpustošil vesnici a domy rozšlapal tak, že vypadaly jako palačinky. Vesničané plakali. Drak i skřítek se postavili obrovi. Drak roztáhl křídla a skřítek použil svou kouzelnou moc. Společně byli silnější a obra přemohli! Vesničané jásali radostí. A když uklízeli rozbořené domy, našli mezi kameny a prkny něco zvláštního, starý oprýskaný klíč. „Komu asi patří?“ divili se. Skřítek se na klíč podíval a tajemně se usmál. „Možná nám ještě pomůže, vezmeme ho s sebou.“
A tak pokračovali dál podle mapy. Ta je zavedla až ke skalám, kde objevili tajemnou jeskyni a uprostřed té jeskyně stála stará dřevěná truhla. Zvonilka opatrně vytáhla nalezený klíč. Klíč tiše zacinkal, když ho zasunula do zámku… klik! Klíč do truhly dokonale pasoval! Víla pomalu zvedla víko a v tu chvíli se truhla otevřela a vydala svůj poklad. Jeskyně se rozzářila zlatem, drahokamy a perlami, které se třpytily jako hvězdy na noční obloze.
Zvonilka se radovala. Všichni si ale řekli, že se o poklad spravedlivě podělí. Část zlata dali vesničanům, aby si mohli postavit nové domy. V dračím království na hradě Bezděz nechali velké zářivé diamanty. Zvonilka si nechala krásné bílé perly na náhrdelník. Skřítek si vzal pár mincí pro štěstí a ty pak rozdal chudým rodinám. A drak? Ten se spokojeně vrátil domů a dal si svou oblíbenou jahodovou marmeládu.
A od té doby víla Zvonilka věděla, že největším pokladem nejsou zlato ani drahokamy, ale přátelství a dobré srdce.
Konec
