13/06/2026
💬 Lidé z DoBře — Zuzana Tůmová
Jsem z atletické rodiny — oba rodiče byli sprinteři, brácha taky, takže mě to táhlo ke sprintům. Ale v žactvu mě zkusili na kouli, bylo tam tehdy málo holek a mně to docela šlo, takže jsem se začala ubírat vrhačskými disciplínami. Furt jsem si ale držela i ty sprinty, takže jsem byla taková divná rarita — na závodech jsem si zaběhla stovku a pak šla házet diskem a kladivem. Ale nějak mi to vycházelo a atletiku jsem takhle dělala od devíti let na výkonnostní úrovni, až do doby, než jsem otěhotněla. Nyní na to úplně nemám čas, ale chybí mi to — ta disciplína, režim, tréninky, stýská se mi. Ale mám zase jiné radosti, vždycky jsem si přála mít rodinu a moc si to užívám.
Do Břežan jsem se přestěhovala s rodiči, když jsem byla na střední — bydleli jsme v Písnici a rodiče chtěli do baráčku. Pomáhala jsem jim hledat a našla jsem tenhle dům a žiju v něm dodnes, teď už i s manželem, dcerou a kočičkami. Prvních deset, dvanáct let jsem tu ale byla takový ten Pražák, co se s nikým nebavil, všechny kamarády a aktivity jsem měla v Praze. Pak jsem tu ale rozjela cvičení pro ženský a trénování atletiky pro děti a od té doby se to úplně otočilo o 180 stupňů — když jdu teď třeba na náměstí, nestane se mi, že bych nepotkala někoho známého.
Kvůli atletice mě všichni tlačili do sportu, ale já na to nechtěla sázet. Vystudovala jsem marketing, dělala účetnictví, ale zároveň i ve fitku. V roce 2019 jsem si řekla, že poptám ženský z okolí a zkusím dělat na sebe. Nyní už je z toho stálá komunita, jsou to všechno kamarádky, co na tréninku probírají všechno možné, cvičíme u nás doma nebo na zahradě, takže je to takové rodinné. Asi po půl roce se ke mně přidala kolegyně a založily jsme Sportuj a získáš — atletický oddíl, který dělá i příměstské tábory pro děti, nejen pro ty z atletiky, ale pro všechny, co si to chtějí zkusit. Taky pořádáme cvičení pro ženy a sportovní víkendy. Baví mě, jak se ta sportovní komunita tady rozrůstá. Můj sen by byl atletický ovál přímo tady v Břežanech — to by bylo úplně skvělý.
Moje oblíbené místo je tady — na Oranžovém hřišti. Mám na něj spoustu vzpomínek — když jsem ještě studovala, chodily jsme sem se sousedkami k altánu, trochu jsme si popily, udělaly táborák, hermelín, salátek. Za covidu jsem sem chodila ráno házet medicinbalem a běhat. Teď sem taky chodím často, ale spíš na hřiště s malou.