25/05/2026
OKÉNKO CHRUDIMSKÝCH POVĚSTÍ
Ďábelská sázka s krvavými čísly
Nejprve si povězme něco o domku, ze kterého pochází další strašidelná pověst.
V místě dnešního domu čp. 66 v Břetislavově ulici stávala vysoká věž Hláska, jež se v roce 1717 zřítila. Později zde vznikl dům s čp. 137, který byl roku 1817 rozdělen na dvě obydlí s novými čísly 66 a 67. Od roku 1831 byl domek opět spojen. V roce 1880 dal jeho tehdejší majitel František Böhm vybudovat patrový přístavek a o rok později nechal dům vyzdobit kružbami a sochami Břetislava I. a Karla IV. Sochy pocházejí z dílen hořických sochařů Antonína Myslivce a Antonína Šešiny a byly vytvořeny roku 1881 a 1890. První socha připomíná smrt knížete Břetislava I. na přemyslovském hradišti v Chrudimi 10. 1. 1055, zatímco ta druhá odkazuje na návštěvu města, kterou uskutečnil Karel IV. dne 5. 3. 1353. V roce 1938 došlo k přesunutí obou soch do zdiva domu čp. 57. Sochy jsou kulturní památkou.
Dnes je ve strašidelném domku umístěn barber shop.
V 19. století žila v domě čp. 66 jistá Dorota Kvapilová. Žila tam v chudobě a sama. Občasnou společnost Dorotě dělala jen sousedka Kateřina Vimrová, která jí sem tam zanesla něco k snědku.
Jednou, když šla Kateřina Dorotu opět navštívit, spatřila ji sedět v její světničce s vyloženými kartami na stole. Na tázavý pohled návštěvnice Kvapilová spustila: „Včera i dnes je to stejné. Pořád mi vychází, že bych měla získat velké jmění, že mě čeká velká změna. Jen nevím kdy a jaká. Karty nelžou. Jde jen o to, kdy se předpověď vyplní. Je tu ale ještě nějaký zádrhel. Tahle karta to říká.“
Sousedka jen pokrčila rameny a dala najevo, že na takové věci moc nevěří. Pak podala Dorotě buchty, rozhlédla se po místnosti a dodala, že by bylo potřeba trochu poklidit.
Dorota mávla rukou. „Až budu mít peníze, dám to tu trochu do pořádku. Vybílím stěny a strop, koupím si nábytek a nové šaty. Ale až bude za co. Věřím, že jednoho dne to přijde. Karty nelžou,“ odpověděla přesvědčivě.
„Každé bohatství je však spojeno s čertem. Nechtěla bych svou duši upsat ďáblu za trochu peněz,“ namítla Kateřina.
Pro Kvapilovou to však byly jen hloupé povídačky.
Ve světnici se náhle setmělo, ačkoliv na západ slunce byl ještě čas. „Už musím jít,“ řekla Kateřina, rozloučila se s Dorotou a odešla domů.
Ještě tu noc zažila Kvapilová něco hrůzostrašného. Nevěděla, jak dlouho spala, když její spánek přerušil úder hromu. Polekala se a vyletěla z postele. Cítila jisté škrábnutí na nose, jež ji donutilo rozhlédnout se kolem. V temné světnici spatřila stín nějaké postavy, který se pohyboval ode dveří k protější zdi. Dorota ve tmě jakž takž rozpoznala, že záhadné stvoření má rohy, dlouhý jazyk, ocas a na jedné noze kopyto. Nemohla pochybovat. Po místnosti se pohyboval pravý pekelník. Nejprve si myslela, že se jí to všechno jenom zdá. Sáhla si na nos, ale na prstech ucítila krev a nos jako by nebyl. Pohlédla zpět ke zdi a uviděla chlupatého nezvaného návštěvníka, jak drží její nos ve svých dlouhých drápech a něco jím píše na zeď. Když si promnula oči, aby ještě lépe viděla, chlupaté zjevení se náhle rozplynulo a na stěně se objevily nějaké krvavé znaky. Vystrašená Dorota zjistila, že jsou to čísla. Vyjeveně na ně zírala. Najednou ucítila, jak ji přemáhá únava a co nevidět usnula.
Když se ráno probrala, její nos byl neporušený a na svém místě. Nicméně na stěně byla vidět ještě ona krvavá čísla – 7, 17, 77 a 87. To jsou přece šťastná čísla, vykřikla málem.
Ještě téhož dne Dorota Kvapilová čísla vsadila a brzy se po městě rozkřiklo, že vyhrála v loterii fantastickou sumu 7 000 zlatých.
Nešťastnice však všechny své vyhrané peníze během šesti měsíců rozhýřila, a to včetně částky za prodaný dům. Nakonec zemřela v naprosté chudobě.
Ďáblovo řádění v osudném čp. 66 nepřestávalo. Čert se zjevoval kolem půlnoci a černou křídou psal na zeď čísla – pokaždé čtyři a každé dva týdny jiná. Noví obyvatelé domu se je pokoušeli vsadit, ale vysněnou výhru jim nepřinesla.
Teprve až páter Viktorin pekelníka z domu vypudil.
Zdroje:
Boček, Petr: Strašidla chrudimská, Chrudim: PORS, 2001, 1. vyd. 47 s. ISBN 80-86585-00-X.
Stejskal, Jan: Pověsti a příběhy staré Chrudimě, Chrudim: Galerie Art, 2011, 181 s. ISBN 978-80-260-0505-6.
