14/05/2023
Nadcházející sobotu se v Litvínově opět setkáme, abychom uctili památku zavražděného nacionalisty Miloše Reha, sraz účastníků je 20. května ve 14 hodin u pamětní desky před litvínovským nádražím. Připomeňme si tedy Milošův příběh:
Byla sobota, 15. květen 1999. Den se schyloval ke konci a litvínovské ulice se pomalu s rostoucím šerem vylidňovaly. Litvínovští nacionalisté v ten večer v hojnějším počtu oslavovali v restauraci Jáva na litvínovském nádraží. Pilo se, smálo se, zpívalo se... zkrátka klasická sobotní návštěva hospody.
S plynoucím časem, který se pomalu přechyloval přes půlnoc, se někteří odebírali domů. U několika stolů se však stále slavilo, a nálada ani o trochu neklesala. V tom se ve dveřích objevila trojčlenná skupina Cikánů, kteří přišli vyvolávat konflikty. Krátce na to proběhla strkanice a agresoři se rozhodli opustit restaurační zařízení – utéct.
Nálada se zase rychle vrací do starých kolejí a stále stoupá. Až do brzkého rána – 2. až 3. hodiny ranní. V tu dobu se další, tříčlenná skupinka nacionalistů, mezi kterou je i Miloš Reho, vydává na cestu domů. Po tom, co scházejí schody z restaurace, ozývají se nadávky Cikánů, kteří je „navštívili“ o několik hodin dříve. Dochází ke konfrontaci 3 na 3. Cikáni se opět po roztržce dávají na úprk a utíkají směrem ke garážím naproti nádraží, kde mizí ve tmě.
Na to skupinka nacionalistů usuzuje, že není potřeba být dál pohromadě a rozchází se – jeden nastupuje na tramvaj a míří směrem do Mostu, zbylí dva – Miloš Reho a jeho kamarád se po odjezdu jejich přítele dávají společným směrem podél Nádražní ulice.
Přecházejí ji a pomalým krokem v jarní noci se ubírají směrem domů. Uplyne pár sekund, a všímají si oněch známých třech postav, které na ně směrem od garáží utíkají. Za několik chvil dochází ke střetu 2 na 3. Jeden cikán se vrhne na Miloše Reha a další dva na jeho kamaráda. Ten po chvíli, co je zasypán ranami, křičí, že má u sebe střelnou zbraň, a tak se dávají na útěk a cestou s sebou strhávají třetího, který právě klečí nad Milošem a nasazuje mu nožem v ruce jednu ránu za druhou. Milošův přítel se sbírá potlouklý ze země a utíká k němu. Ten má již oči obrácené v sloup a několik bodných ran.
Nacházíme se na konci devadesátých let, kdy mobilní telefony ještě nebyly tak rozšířeny, a tak jeho kamarád utíká zavolat pomoc, kdy záchranná služba přijíždí asi za 25 minut. Miloše nakládají do sanitky. Je 16. květen 1999 po 3. hodně ráno. Miloš Reho umírá.
