25/05/2026
Historická zastavení Zdeňka Fryblíka: Vyučit se řemeslu a vydat se do světa
Byly doby, kdy se říkalo, že „řemeslo má zlaté dno“. Dnes je jiná doba a mladí lidé vidí zlaté dno úplně někde jinde. To ale řešit nebudu. Jít do učení a vyučit se řemeslu bývalo poměrně těžké, a ne každému se povedlo získat tovaryšský (výuční) list. Komu se to podařilo, mohl pod dohledem mistra pracovat v oboru, pro který se vyučil. Po letech se pak osamostatnit a založit vlastní živnost.
Na začátku 20. století přišel až z Oseku u Teplic do České Kamenice Josef Perl s přáním vyučit se krejčovskému řemeslu. Čtyřleté učení zahájil 10. května 1902 a zdárně ukončil 15. dubna 1906. Hned další den 16. dubna dostal Josef Perl výuční list (1).
Nejen švadlenkou se v Kamenici dalo vyučit, možností bylo mnoho. Například řemeslu řeznickému se rozhodl přiučit Anton Pappert z Hillemühl (Kytlice – Hillův Mlýn). Učení trvalo tři roky od 15. června 1920 do 15. června 1923. Další rok strávil Anton nejspíš praxí, výuční list (2,3) mu byl vydán až 8. dubna 1924. Necháme učně být a podíváme se na možnosti cestování. To nebylo pro každého. Poddaní se většinou dostali za celý svůj život jen pár desítek kilometrů od domova. Bylo těžké opustit panství. Cestování si užívaly především vyšší společenské vrstvy (šlechta). Také obchodníci a řemeslníci. Každý, kdo chtěl vycestovat z panství, potřeboval cestovní doklad (pas), který vydávala vrchnost nebo radní a většinou platil jeden rok. Drkotání po neupravených cestách však nebyla žádná idylka. Šlechta cestovala kočáry, kupci a obchodníci většinou povozem, ale i pěšky.
Jak takový cestovní doklad vypadal na začátku 19. století? Jeden bych tu měl (4, 5). Byl vydán 12. března 1823 pro obchodníka Augustina Siebera z Rybniště č. p. 47 na cesty po Čechách a do Vídně. Doprovází ho pomocník Joseph Sieber také z Rybniště č. p. 71.
Další už tištěný (6, 7) je o něco mladší. Jedná se o cestovní pas království Českého vydaný 20. září 1844. Patřil obchodníku se sklem Ignatzi Mayovi z Práchně – Šelty č. p. 48. A kde všude ten rok Ignatz cestoval? Z druhé strany jsou razítka policejní stanice Teplice, celního úřadu v Jiříkově, magistrátu ve Frankfurtu a policejního úřadu v Lipsku.
Po I. sv. válce bylo také možné vycestovat za obchodem nebo prací mimo ČSR. Kdo jezdil jen několik kilometrů za hranice, stačilo mu „Osvědčení pro malý pohraniční styk“. Doklad platil tři měsíce a maximálně 15 kilometrů od státních hranic. Jeden si nechala vystavit 15. září 1927 Gertrůd Fischer z České Kamenice pro cesty do Saské Pirny (8).
Těžké bylo opustit panství natrvalo. Panstvu se nezamlouvalo a vydávalo povolení jen zřídka. S odchodem poddaného přicházeli o desátky a daně. Propouštěcí list bylo možné získat za účelem sňatku, studia nebo řemesla v jiném panství. Žadatel nesměl mít žádné dluhy. Jeden propouštěcí list z panství Českokamenického (9, 10) získal Josef Lumpe z Nové Doubice v roce 1831. Nově registrován byl v Ústí nad Labem.
Všechny listiny, které jsem vám dnes ukázal, byly vydány v České Kamenici.
Tak zase za měsíc.
Zdeněk Fryblík