29/05/2026
Přinášíme vám přehled vyhlášení na příští týden. Vyhlašujeme zejména nález IV. ÚS 142/26.
🌳🏠 Na počátku této kauzy bylo zranění stěžovatele způsobené pádem dubové větve. Ke zranění došlo na pozemku s chatou, který vlastní stěžovatelova příbuzná. V jeho těsné blízkosti se nachází další dva pozemky.
Na prvním z nich, vlastněném statutárním městem Hradec Králové (vedlejším účastníkem), stojí dub. Do jeho větví byl minimálně od května 2019 zaklesnut ulomený vrchol topolu osika, který roste na druhém blízkém pozemku, vlastněném třetími osobami. V červnu 2019 se vrchol topolu uvolnil z větví dubu a spadl na zem, mj. i na pozemek s chatou. Když se stěžovatel chystal se svými dvěma syny spadlý vrchol topolu odklidit, ulomila se z dubu přibližně desetimetrová větev a zasáhla stěžovatele. Pád dubové větve zapříčinila prasklina, kterou způsobilo několikatýdenní zatížení zaklesnutým vrcholem topolu.
Stěžovatel utrpěl po pádu větve mnohačetná zranění. Měl za to, že město (vedlejší účastník) zanedbalo svou prevenční povinnost, a proto se žalobou podanou k okresnímu soudu domáhal po vedlejším účastníkovi majetkové i nemajetkové újmy ve výši bezmála 3 miliony Kč.
Okresní soud žalobu zamítl s tím, že vedlejší účastník péči o dub nezanedbal a zároveň se neprokázalo, že by stěžovatelovo zranění nastalo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním vedlejšího účastníka. Krajský soud následně toto rozhodnutí potvrdil. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Jeho přípustnost spatřoval v tom, že se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení dvou otázek. Stěžovatelovo dovolání však Nejvyšší soud odmítl pro vady. Ohledně první otázky stěžovatel neuvedl, s jakým konkrétním rozhodnutím je rozhodnutí krajského soudu v rozporu, označení konkrétního rozhodnutí nevyplývá ani z obsahu dovolání. Jelikož se stěžovateli nepodařilo zpochybnit první důvod, na kterém rozhodnutí krajského soudu stojí (tedy dovozenou absenci příčinné souvislosti), nemůže druhý dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání, protože ani odlišné řešení prevenční povinnosti a míry spoluzavinění stěžovatele by se v právní sféře stěžovatele nemohlo projevit.��Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud chybně odmítl jeho dovolání. Považuje za přepjatý formalismus, pokud Nejvyšší soud odmítl část odůvodnění jeho dovolání jako vadnou z důvodu neuvedení konkrétní spisové značky rozhodnutí, od kterého se měl krajský soud odchýlit. Právní závěry nalézacího a odvolacího soudu pak považuje za svévolné a extrémně rozporné se skutkovými zjištěními.
Kompletní přehled vyhlášení 👉🏼 https://1url.cz/uea2Q
