15/06/2026
Jak funguje jojo efekt? ⚖️ Petr Babula - věda, zdraví a zdravý rozum
🎢 Fyziologie pro každý den: Jojo efekt.
Proč tělo po dietě neřekne „gratuluji“, ale spíš „okamžitě vraťte zásoby“
Jojo efekt bývá popisován, jako by šlo hlavně o psychologii. Že člověk chvíli vydrží, pak „povolí“ a kila jsou zpátky.
Jenže fyziologie je v tomhle mnohem rafinovanější.
Jojo efekt není jen problém disciplíny. Je to biologická obranná reakce na ztrátu energie. Jinými slovy: když hubnete, tělo si často neřekne:„Výborně, majitel chce menší kalhoty.“
Řekne si spíš: „Pozor. Zásoby mizí. To trochu připomíná hladovění. Spustit ochranný režim.“
A právě tím začíná celý ten nepříjemně chytrý, a přitom velmi komplikovaný příběh.
👉 Co je vlastně jojo efekt?
Odborněji mluvíme o „weight cyclingu“ – tedy o opakovaných cyklech hubnutí a znovupřibírání.
Typický scénář vypadá takto:
1. člověk omezí příjem energie,
2. zhubne,
3. tělo se adaptuje,
4. hlad roste, výdej klesá,
5. po čase se hmotnost začne vracet.
A někdy se vrátí nejen to, co odešlo, ale i něco navíc.
Organismus totiž po redukci hmotnosti často nezačne spolupracovat, ale začne bránit další ztrátě energie.
🤔 Proč se to děje?
Protože lidské tělo nevzniklo v době nonstop otevřených supermarketů.
Vzniklo v době, kdy byl větší problém nedostatek jídla než přebytek.
Evolučně tedy dává mnohem větší smysl umět se bránit hubnutí než umět se bránit třetímu dezertu.
Z pohledu organismu je pokles hmotnosti podezřelý. A čím rychlejší a větší, tím podezřelejší. Tělo to může číst jako signál, že nastala doba energetické nouze.
A odpověď je překvapivě logická:
• zvýšit hlad
• snížit energetický výdej
• zvýšit „odměňující“ hodnotu jídla
• šetřit energií, kde se dá
To je vlastně adaptace na hladovění.
Jen v moderním světě se spouští ve chvíli, kdy člověk jen chtěl zhubnout do saka nebo do plavek.
⚙️ Co přesně tělo udělá?
Tady začíná fyziologie v plné kráse.
1. Zvýší se hlad.
Po zhubnutí bývá vyšší aktivita signálů, které podporují příjem potravy.
Typicky roste hladina hormonu ghrelinu, který je funkčně spojen s hladem, lépe řečeno s prázdným žaludkem.
A ten umí pořádně zvýšit náš pocit hladu.
Naopak se oslabují některé signály sytosti a energetické dostatečnosti, například leptin, částečně i inzulin, a mění se i osa střevních hormonů, jako je náš dobře známý GLP-1.
Výsledek? Člověk má větší chuť jíst a menší pocit, že už „má dost“.
2. Klesne energetický výdej.
Tělo začne být úspornější.
Klesá klidový energetický výdej, často i spontánní pohyb, někdy se nenápadně sníží i ochota k aktivitě.
Organismus prostě začne hospodařit skromněji.
Ne proto, že by byl zlý.
Ale proto, že se snaží přežít.
3. Jídlo začne být zajímavější.
Mozek se po zhubnutí často nechová jako neutrální účetní kalorií.
Spíš jako člověk, který po třech dnech bez kávy náhle ucítí espresso na druhém konci města. ☕
Jídlo má vyšší motivační hodnotu, člověk na něj víc myslí, víc ho „táhne“.
4. Tělo brání původní hmotnost.
A to je klíčové.
Po delším období obezity nebo nadváhy se organismus často chová tak, jako by si na vyšší hmotnost zvykl a začal ji považovat za nový normál.
Není to úplně jednoduchý „set point“, ale rozhodně to není ani tabula rasa.
Tělo si pamatuje, kde dlouho bylo, a návrat k nižší váze mu nepřipadá automaticky výhodný.
🍽️ A kde je v tom hladovění?
Právě v těchto adaptacích.
Při energetickém deficitu tělo přepíná do režimu, jehož smyslem je omezit ztráty a obnovit zásoby.
To je starý, vysoce funkční program.
Kdybychom ho neměli, naši předci by při prvním delším nedostatku potravy nepřežili.
No uznejte, přece jen mamuta neulovíte každý den 😊
Jenže dnes ten samý program komplikuje redukci hmotnosti.
Takže člověk si myslí, že „nedrží dietu dost dobře“, zatímco organismus mezitím velmi profesionálně provádí biologickou verzi krizového managementu.
⚡ Proč je rychlé a tvrdé hubnutí často problém?
Protože čím větší a prudší je deficit, tím silnější může být protivýstřel. Organismus totiž nepozná, zda jste na rozumně vedeném redukčním režimu, nebo jste uvízli někde na stepi bez večeře, a možná také bez snídaně i oběda. Vidí hlavně to, že energie ubývá.
Proto bývá metabolicky výhodnější pomalejší, udržitelnější redukce, dostatek bílkovin, zachování svalové hmoty, pravidelný pohyb, a hlavně plán i pro období po zhubnutí.
Protože právě tehdy fyziologie často začne hrát proti vám nejaktivněji.
⚖️ A je jojo efekt jen estetický problém?
Vůbec ne.
Opakované cykly hubnutí a přibírání mohou být metabolicky nevýhodné.
Nejde jen o číslo na váze, ale i o to, jakou hmotu člověk ztrácí a jakou znovu nabírá.
Tuk se totiž často vrací ochotněji než sval. A to je přesně ten typ obchodu, který by si metabolismus nevybral, kdyby mohl hlasovat.
🎯 Takže závěr?
Jojo efekt není ostuda. Je to fyziologická obrana proti ztrátě energie.
Je to adaptace, která dávala evolučně smysl, jen je dnes velmi otravná.
Proto se proti jojo efektu nebojuje větou:
„Musíš víc chtít.“
Mnohem poctivější je říct:
„Musíš počítat s tím, že tělo bude po zhubnutí aktivně tlačit zpátky – a podle toho postavit strategii.“
Tedy méně hladovění, více udržitelnosti, více bílkovin a svalů, více pohybu, a méně překvapení, že fyziologie není feministka, stoik ani výživový kouč 😊
Lidské tělo je prostě komplexní a komplikovaný organismus.
A ten má v otázce přežití vždy poslední slovo.
