30/04/2026
Kdy sejdeme se my tři znova? Až hrom a blesk či déšť nás svolá?
Až přežene se řež a vřava, až z bitvy vzejde pád i sláva.
A dřív než sbohem dá nám. (...)
Hnus je krása, krása hnus, smrdutou mhou teď letět zkus!
W. Shakespeare: Macbeth. V překladu Martina Hilského.
Filipojakubská noc je opředena řadou rituálů a symboliky už od pohanských dob. Její kořeny sahají do keltského svátku Beltain, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Beltain byl radostným svátkem, kterým začínalo teplejší období v roce. Keltové tento den zapalovali nový oheň – symbol síly, energie, života a Slunce. Oheň měl také vše ochránit a očistit.
Pojmenování získala podle sv. Filipa a Jakuba, jejichž svátek připadal na 1. května. V Německu je označovaná jako Valpuržina noc, zasvěcená saské bohyni Valpurze.
BESTAJOVSKÝ, Martin. Velká kniha lidových obyčejů a nápadů. 2. revidované souborné vydání. V Brně: CPress, 2020. ISBN 978-80-264-3206-7.
Pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc, je poslední noc z 30. dubna na 1. května. Filipojakubská se ji říká proto, že v minulosti slavil svátek 1. května sv. Filip a Jakub. Od středověku lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. Báli ...
