21/05/2026
Publikujeme 📯📃
Žijeme ve světě, kdy se učíme plánovat narození dítěte, kariéru i stáří, ale o odchodu ze života téměř nemluvíme, i když se zdravotní i sociální oblast snaží navnímat potřeby přechodového procesu umírání, stále zůstává MeziProstor, který nikdo nevyplňuje.
Některé chvíle nelze opravit, ale lze je prožít lidsky. Umírající často nepotřebuje velká slova.
Potřebuje vědět, že není na obtíž.
Že jeho strach někdo unese.
Že jeho ticho nemusí nikoho děsit.
Že jeho život i teď má smysl a důstojnost.
Bez rad, bez útěku od tématu smrti. Bez předstírání, že všechno bude dobré.
Cítím vděčnost, že téma, které je mi ryzí, ale stále v procesu zrání a zkušeností s přítomností u odchodů a buď v prostoru osteobiodynamického kraniosakrálního ošetření nebo doprovázení v roli “Duly na konci života” stále tak křehké a intimní, přesto tak tradičně rituální s historickými kořeny. Posílám dál…💫 ♾️
Děkujeme 🤝odbornému časopisu SociálníSlužby, že ho článek zaujal natolik, že se téma hřeje i na titulní straně. 🫠🤲
LCC domácí péče a lidé v ní vyšlapávají stopy v místech, kde ještě žádné nejsou.