02/01/2026
Lépe bychom to nenaformulovali ... a stále hledáme obdobně smýšlející bytůstky v (nejen) Karlovarském kraji :)
Evropa v úpadku?
A tak nám, přátelé, začal zas další, nový rok. Kolikátý již je to rok, co začíná pokaždé podobně: směsicí obav a nadějí. Kolikátá krize, které hledíme do chřtánu, jen od počátku tisíciletí? Tu terorismus, tu prasknutí .com bubliny, tu vstup do EU, tu globální finanční a následně vleklá hospodářská krize, vystřídaná brexitem, pak covid, po něm složitá obnova ekonomik, pak devastující ruská válka a dál a dál. Vše jsme přežili. Letos to zřejmě bude rok obav o Evropu. Ale zároveň velkých, nutných a nadějných změn.
Všude se člověk dozvídá, jak je na tom Evropa špatně. Do veliké míry jsou obavy na místě. Evropa skutečně měla třicet let na to, postavit se na vlastní nohy, najít si svého ducha, svou identitu, postavit armádu a nezávislou energetickou strukturu, překonat své vnitřní bariéry volnému trhu. Situace ale není tak zlá, jak se nám jeví, a zdaleka není beznadějná. Naopak.
Evropa je významným globálním hráčem. Žijí zde nejbohatší země světa a jako celek jsme stále druhým největším ekonomickým blokem planety, byť nás na chvíli předehnala Čína (která má ovšem trojnásobný počet obyvatel). Evropské vlády jsou mnohem méně zadluženy (průměrně 83 % HDP) než USA (120 %) a nově dokonce i než Čína (90 %), jejíž ekonomice dochází trošku prvotní dech. Pryč jsou doby, kdy Čína standardně rostla deseti procenty ročně – nyní je to spíše polovina, rok 2025 to bylo pět procent. IMF odhaduje, že za rok 2025 rostly USA sice rychleji (2 %) než EU (1,4 %), nicméně jejich růst je tažen zvyšováním dluhu – podobně jako v Číně. Deficit v USA se od roku 2020 standardně pohybuje na dvakrát větší úrovni než v Evropě. Jen za rok 2025 to bylo 6,5 % HDP (v Číně 8,6 %), kdežto v zemích eurozóny 3,2 %. V USA sice prudce rostou techfirmy, ale se zbytkem ekonomiky to tak slavné není. Jistě, AI není dobré v žádném případě podceňovat, nicméně i zde je na místě ostražitost vůči finanční bublině nadšení, kterému jsou podobné inovace mnohdy vystaveny.
Kde byste chtěli žít?
Evropa s přehledem vychází jako nejžádanější místo pro život. A nejen pro život. Co se svobody týče, USA jsou podle žebříčku Freedom House někde na 56. místě. Na prvních místech žebříčku jsou – světe div se – evropské země. Evropa se těší mnohem větší vnitřní jednotě než USA. Naše ekonomické rozdíly mezi bohatými a chudými jsou mnohem menší než v USA či kdekoli jinde na světě, kde se nůžky rozevírají čím dál tím víc. Ekonomika USA sice roste rychleji než EU, nicméně z tohoto růstu v USA těží mnohem menší počet lidí než u nás, kde je růst rozdělen mnohem šířeji. To samé lze říci o vzdělání; USA sice hostí nejšpičkovější univerzity světa, a v tom je obrovská síla, nicméně s průměrem je to mnohem horší než v Evropě. Podobně to lze říci o přístupu ke zdravotní péči, nemluvě o bezpečnosti měst. Nejsme v úpadku, jsme v mnohém napřed.
Jednota v prostoru vs. čase
USA (v tomto směru podobně jako Rusko či Čína) mají sice mnohem jednotnější vedení než Evropa, to ale samo o sobě nemusí být výhoda: takový obrat ve směřování země, jaký si právě zažívají USA, je v Evropě za poslední generace neslýchaný. USA jsou sice mnohem jednotnější „v prostoru“, co se ovšem „jednoty v čase“ týče, je Evropa mnohem stabilnější a predikovatelnější prostor.
Evropa jako úkol
EU má před sebou strašně moc práce – musíme konečně dokončit liberalizaci vnitřního trhu s kapitálem, službami a v mnoha dalších oblastech. Velká síla EU tak paradoxně pramení právě z toho, že jsme stále nedopečený dort. Jen vlastní vnitřní integrací si můžeme zajistit růst na desetiletí dopředu: sedíme na druhém největším trhu, a přitom jej stále plně nevyužíváme. Na rozdíl od USA navíc EU nemusí zažít výrazné ideologické přepřahování – je třeba jen ekonomicky dokončit to, co zamýšleli již otcové zakladatelé: odstranit bariéry vnitřního trhu včetně zbytečné byrokracie. A co se obrany týče, zdá se, že EU – která původně začala jako „měkká síla“ – dohání svou pacifistickou iluzi, ve které jsme všichni žili, pohříchu celkem rychle. Sice pět minut po dvanácté, ale přesto se z Evropy rychle stává – spíš nevolky než volky – síla tvrdá, totiž vojenská.
Rozum rychle
Jediný způsob, jak může Evropa být silná, jak ekonomicky, tak vojensky, je Evropa spojená. Jako „suverénní“ státy o svou suverenitu v dnešním světě přijdeme zcela jistě a velice rychle. Otázkou pro nás ovšem je, jak rychle toto pochopí Česká republika se svou novou vládou. Do nového roku nám všem přeji, aby rychle. Jinak si zaděláváme na zcela novou a nepoznanou dimenzi krize, o které se nám ani nezdálo.
AUDIO ROZBOR: https://notebooklm.google.com/notebook/8b466b41-ef3a-4e1d-a5f4-81b362205a67?authuser=1
