Tereza Vrbková - Podpora pozitivního chování /PBS/

22/02/2026

Bolest zubu.
Pro většinu z nás nepříjemnost. Zavoláme zubaři. Řekneme, kde to bolí, objedná nás a ošetří.

Ale co když nedokážete říct, že vás něco bolí?

U lidí s intelektovým znevýhodněním a autismem dochází až v 60 % případů ke zhoršení chování v důsledku akutní bolesti nebo jiné fyziologické příčiny.
Bolest zubu, zánět, tlak, nepohodlí v těle…

A teď si to představte:
Bolí vás zub. Bodá to až vás bolí celá hlava, nemůžete jíst, nemůžete spát.
A nemáte způsob, jak to sdělit.

To, co okolí vidí jako „problémové chování“, může být ve skutečnosti volání o pomoc.

To je první část skládačky. Odhalit, že je za vším bolest.

Druhá část?
Pro rodiče dětí s náročným chováním je často těžší otázka:

👉 Kde najít zubaře, který dítě vyšetří?
👉 Kdo ošetří dítě, které nespolupracuje?
👉 Kam jít, když vás jinde odmítnou?

Dobrá zpráva je, že se věci začínají měnit.

Vzniká síť odborníků a běží pilotní projekt zaměřený na zubní ošetření dětí s PAS, mentálním postižením a s chováním náročným na péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění v rámci iniciativy Děti úplňku.

Více informací najdete zde:
https://detiuplnku.cz/zubni-osetreni-pas-hrazene/

Vznikla síť pracovišť pro akutní zubní ošetření v narkóze hrazené z pojištění pro lidi s autismem a intelektovým postižením. Seznam míst.

18/01/2026

Často teď dostávám otázku:
„Co mám dělat, když se ten člověk chová agresivně? Co udělat v tu chvíli?“

Když je tu agrese, ohrožení a napětí, řešíme hlavně bezpečí. Teď. Hned. Na nic jiného není čas. Střechu taky nestavíte obvykle za deště.

PBS (Positive Behavior Support) říká, že to není jen o tom, co děláme v krizi.
Hodně záleží na tom, jak k tomu člověku přicházíme už na začátku.

Jestli vstupujeme do situace se strachem a staženým tělem,
protože těch těžkých momentů už bylo moc.
Jestli čekáme další výbuch, hlavně když jsou situace nepředvídatelné a nečitelné.

I když se snažím porozumět funkci chování a vidím souvislosti,
ten sevřený pocit v břiše se někdy objeví stejně i mě.

A právě tady si opakuju: klíčový je vztah, v kontextu a v regulaci – i té naší.

Možná si tedy místo jediné otázky
„Co mám dělat, když přijde agrese?“
můžeme položit tyhle:

👉 Co ten člověk potřebuje, aby se nemusel bránit chováním, co můžeme udělat ještě před tím?
👉 Co potřebuju já, abych do situace nemusela vstupovat ve strachu?
👉 A co je jedna drobná věc, kterou dnes dokážu změnit?

PBS vážně není o dokonalosti.
Je o učení se, respektu, důstojnosti nás všech. #

06/01/2026

Noc důstojnosti a pietní setkání u příležitosti smutného výročí zabití Doroty Šándorové jsou důležitá. Nejen kvůli vzpomínce, ale kvůli odpovědnosti. Sdílení zkušeností napříč resorty, propojování lidí a vzájemné učení jsou kroky, které mohou vést ke skutečné systémové změně a zabránit dalším tragédiím. Důstojný život si totiž zaslouží každý.

Díky a podporu za organizaci tohoto důležitého setkání

16/12/2025

24/11/2025

Již od září mi diář nesměle zaplňuje nový projekt, jehož jsem součástí .

SPMP (Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením) vytvořilo ve spolupráci s TUDYTAM projekt pro podporu lidi s náročným chováním. Zapojit se mohly/mohou – do naplnění kapacity úplně bezplatně – rodiny, služby i školy, které mají ve své péči člověka s náročným chováním splňující kritéria.

Za námi jsou téměř dva měsíce pozorování, sběru dat a velké vděčnosti rodinám, službám/školám, které mě vpustily do svého křehkého světa.

A dnes setkání s pedagogy znovu otevírá téma, jak důležité je aktivně pracovat s náročným chováním a PBS i ve speciálních školách.

Jsem opravdu vděčná, že v rámci projektu můžeme lidem s náročným chováním poskytovat podporu, která vychází z porozumění jejich komunikaci, potřebám a prostředí.

A stejně tak je důležitá i podpora pracovníků – jejich bezpečí, jistota, prostor k reflexi, sdílení a hledání cest. Protože když je dobře jim, může se dařit i lidem, o které pečují.

Děkuju, že chcete porozumět… bez vás by to nešlo 👍✨

20/11/2025

Když děláte, co Vás baví ☺️ Tentokrát v roli posluchače. Dva dny věnované psychiatrii, dny nabyté informacemi v rámci Psychiatrického minima od Michala Šalplachty – a bylo to skvělé! ❤️

Jsem vděčná za další rozšíření obzorů a inspiraci pro praxi v PBS🌿✨

17/11/2025

Už jste slyšeli o PDA? Víte v čem je patologická vyhýbavost k pokynům specifická? Jak s takovým dítětem pracovat ve škole/ školce? Pokud vás téma PDA zajímá posílám tip na webinář speciální pedagožky Jany Hrčové již 19.11.

Na novom webinári lektorka PaedDr. Jana Hrčová, PhD. ozrejmí, ako fungujú mechanizmy patologického vyhýbania sa pokynom (PDA), ako PDA ovplyvňuje fungovanie dieťaťa aj rodiny a tiež sa zameria na stratégie, ako s ním pracovať a komunikovať.

31/07/2025

Velký úspěch Iniciativy Snaha, Dětí úplňku a rodičů se v Praze vyplatila 💯%. Každé dítě má totiž právo na vzdělávání, bez výjimek! Není-li připraven systém není to chyba dítěte, či rodiny a je třeba obracet se aktivně na zřizovatele, kraj.

Nevíte-li si rady, chybí vám škola, služba, odborný lékař, lze se obracet na Centrum advokační podpory Dětí úplňku, jež je určeno všem pečujícím. Pomohou a podpoří vás s ohledem na vaši situaci, nasměřují v dalších krocích.

https://detiuplnku.cz/cs/cap/

Všechny děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením či těžkým autismem, které nebyly původně přijaty do speciálních škol, už mají od pražského magistrátu místo zajištěné či přislíbené.

29/07/2025

Zamyšlení z dnešního setkání…

Dnes jsem si znovu uvědomila, jak rychle se může rodina ocitnout mimo systém podpory – a jak těžké je najít pomoc, i když o ni aktivně usiluje.

V praxi se často setkáváme s tím, že mimo velká města je přístup k odborníkům i podpora ze strany škol a školek komplikovaná. Čím náročnější péče, tím složitější podmínky. Odlehčovací služby jsou v těchto případech téměř nedosažitelné. Za psychiatrem, psychologem, neurologem či ergoterapeutem se mnohdy musí jezdit desítky kilometrů – a rodiny jsou vděčné, že se jim vůbec podaří nějakého odborníka najít.

Dnešní setkání mi ukázalo, že ani velké město nemusí být zárukou dostupné a provázané podpory. Rodina, která se orientuje v systému, ví, co hledá a co potřebuje, přesto opakovaně narazila na nepochopení – u pediatra, psychiatra i dalších odborníků. Dítě a rodina izolované svou situací. Nikdo z odborníků neumí nabídnout smysluplnou pomoc.

Tohle bohužel není výjimka. Rodiny dětí, které mají náročnější chování nebo vývojové obtíže, často narážejí na to, že systém podpory je roztříštěný, neprovázaný, nepřístupný a zahlcený. A pak systémem propadaji... domácí výuka a izolace.

Proto znovu připomínám: pokud se vám jako rodičům cokoliv ve vývoji vašeho dítěte nezdá – neváhejte se obrátit například na ranou péči. Její služby jsou bezplatné, pro děti od narození do 7 let a mohou vám pomoci zorientovat se v situaci, nabídnout podporu i první kroky.

Nikdo by v tom neměl zůstávat sám.

Seznam poskytovatelů v krajich: https://www.maparanapece.cz/

14/07/2025

Tak tu máme léto, škola skončila.
Většina dětí odpočívá, někdo bilancuje. A někdo jede dál – s únavou, s přemýšlením, co se dalo zvládnout líp. Léto někdy přináší víc klidu, jindy naopak násobí to, co během roku drželo pohromadě jen silou vůle.

Každý z nás dělá, co může. I když máme znalosti, zkušenosti, přístup a metody, jsou chvíle, kdy jsme jako rodiče nebo profesionálové prostě jen lidé. S emocemi, s únavou, s obavami.

Někdy náročné chování nepřijde naráz. Přichází pomalu, nenápadně. Říkáme si – to bude dobré, ono si to sedne… A ono to zatím tiše bobtná. A pak najednou stojíme před něčím, co nás přesahuje. A nevíme, co s tím. Sledujeme, napjatí, hodnotíme – co udělat, co říct, jak pomoct? A někdy to prostě nevíme, protože jsme toho plní.

V takové chvíli potřebujeme víc laskavosti – k sobě i k těm, kterým chceme pomáhat.
A možná je právě tohle ten moment, kdy má celý koncept PBS smysl nejvíc.

Je v pořádku říct si o pomoc. Nejen děti potřebují podporu, aby náročné situace zvládly – často ji potřebujeme i my, rodiče nebo pracovníci. Abychom ustáli chvíle, kdy je toho prostě moc. Protože náš klid, naše stabilita, může být tím, co pomůže zvládnout i ty nejtěžší momenty.

Je to i o nás – o našem strachu, o nejistotě jít mimo hlavní proud. O tom, co tomu řeknou ostatní, jestli to děláme správně, jestli jsme selhali?

Můžeme být odborníci, mít zkušenosti – a stejně nás to semele. Někdy prostě nevíme, jestli to děláme dobře. Ale i ta nejistá cesta může být přesně ta pravá. Protože hledání vlastní cesty je součástí změny.

A právě tehdy může mít smysl obrátit se na odborníky, terapeuty, průvodce, kteří se na sitiaci dívajís odstupem... Protože v tom nemusíte být sami...

12/05/2025

Komunikace.
Téma, které řešíme znovu a znovu.
A platí tu víc než kde jinde: čím dřív, tím líp.

Ale co vlastně znamená „dřív“?
Dítě si začíná nastavovat komunikační kanál s maminkou už jako miminko. Učí se, jak s námi být v kontaktu, jak se dorozumět. Jenže už i právě tahle základní dovednost může být u některých dětí velmi obtížná.

U dětí se speciálními potřebami se často soustředíme na jiné věci – aby chodily, aby se najedly, aby vložily tvary, složily obrázek, nebo aby nás alespoň vpustily do svého světa... A řeč? Ta často zůstává v pozadí. Ano, hrubá motorika a řeč spolu úzce souvisí – ale může se stát, že v zápalu práce na pohybu nám sama komunikace „uteče“ a my si řekneme: „Máme čas.“

Jenže pak přijde období, kdy už ukazování a odhad mámy nestačí. Dítě potřebuje říct víc – a pokud to nejde, začíná frustrace, vzteky, nepochopení a náročné chování. Rodiče hledají pomoc, logopeda, dalších odborníků ale ouha – čekací doba několik měsíců... A jsme v bludném kruhu.

Dítě se vzteká. Okolí nechápe. Rodič omlouvá a tápe.

A přitom by někdy stačilo málo – včas nabídnout způsob, jak může dítě komunikovat. Jakýmkoliv dalším způsobem – gesty, obrazky, nebo třeba pomocí tabletu. Dnešní možnosti alternativní komunikace jsou ohromné. Kde začít? Zase tak jako u miminek - u rodiče, ten musi dítěti tuto cestu ukázat a někdy je to boj.

Boj, který má ale velký smysl. Může totiž znamenat rozdíl mezi životem v izolaci a životem, kde má dítě – bez ohledu na závažnost postižení – možnost rozhodovat a být v kontaktu se světem.

Každý krok tímto směrem je zároveň prevencí problémového chování a nepochopených potřeb.

Má to smysl. A velký.
Pokud se vám něco nezdá, ozvěte se odborníkům. Raději zbytečně, než pozdě.

̌i