Kolonie Nový dům

V roce 1928 se na nově zbudovaném brněnském Zemském výstavišti uskutečnila u příležitosti desátého výročí založení republiky Výstava soudobé kultury v Československu. Součástí tohoto rozsáhlého architektonického projektu byla i výstavní kolonie Nový dům v Brně-Žabovřeskách, kde vznikla podle návrhů předních domácích architektů skupina šestnácti malých rodinných domů s minimálním stavebním programe

m. Kolonie navazovala na jiné podobné evropské projekty, z nichž k nejvýznamnějším patří stuttgartská kolonie Weissenhofsiedlung, zbudovaná podle urbanistického návrhu Ludwiga Miese van der Rohe v rámci výstavy Die Wohnung v roce 1927. Brněnská varianta iniciovaná soukromými staviteli Čeňkem Rullerem a Františkem Uherkou a podpořená Svazem československého díla měla prezentovat moderní úsporné individuální bydlení pro střední vrstvu, s předem zadanou výškou a kubickým tvarem domů. Jedním z cílů organizátorů bylo vytvořit prostor pro experimentální výstavbu, která by se pokusila řešit otázky týkající se nových materiálů, konstrukcí a dispozičních inovací při stavbě rodinného domu. Na vybraném pozemku pod Wilsonovým lesem stanovili Bohuslav Fuchs a Jaroslav Grunt, na základě půdorysů domů dodaných devíti architekty, rozvržení a parcelaci území. O tom, jak problematické však bylo přijímání progresivních myšlenek nové architektury ze strany veřejnosti, svědčí problémy spojené s prodejem domů během konání Výstavy soudobé kultury v Československu. Zvláště inovace týkající se změn ve funkčním rozvržení vnitřních prostor narazily na nepřipravené publikum. Stavitelé proto žádali architekty, aby jim počkali s vyplacením honorářů, protože po několika měsících od otevření kolonie nebyl dosud žádný dům prodán: Výstava moderního bydlení, nedojde-li k povolení prodloužení do konce listopadu t. r. [1928], bude uzavřena. Prodloužení jistě nepřinese víc než dosud, zvláště všední dny budou velmi slabé a z dosavadních výsledků jest viděti naprostý neúspěch celé akce. […] Měli jsme nejlepší úmysly, stavby jsou způsobilé k prodeji, dosud však není prodán z domů ani jeden a zájemců jest velmi málo, ač snažíme se jak insercí, tak prostřednictvím zprostředkovatelů dáti domy na trh, stojí v dopise od stavitelů Rullera a Uherky, adresovaném Jaroslavu Gruntovi. Poválečný osud kolonie Nový dům nebyl o mnoho šťastnější. Malé rodinné domy s prostorově omezenou dispozicí, určené pro mladé rodiny, byly za socialismu využívány jako vícegenerační, což vedlo k řadě přestaveb a výrazných zásahů do původní koncepce staveb. Velkou roli sehrála také dosud neexistující památková ochrana objektů i urbanistického celku kolonie. V dnešní době je proto její podoba zcela změněna a jednotlivé domy se již dají jen těžko rozpoznat. Bohuslav Fuchs - řadový trojdům, rozšířený o garáž s pracovnou a terasou v předsunutém bloku (Petřvaldská 6, 8, 10). Jaroslav Grunt - řadový trojdům, prostorově úsporný se střešní terasou a přízemní terasou propojující obslužný provoz se zahradou (Šmejkalova 144, 46, 148). Jan Víšek - řadový dvojdomek, propojený s domy H. Foltýna a M. Putny je nejúspornější stavbou v kolonii (Drnovická 8, 10). Arnošt Wiesner - dvojdům propojený zvýšenou terasou se zahradou, bez typické střešní terasy i pásových oken (Bráfova 109, 111). Jaroslav Syřiště - izolovaný dům s cihlovým pruhem přes průčelí (Bráfova 107)
Hugo Foltýn - řadový dům s průčelím téměř bez oken, částečně stojící na pilířích (Drnovická 4). Miroslav Putna - řadový dům s průběžnými okny a střešní terasou se zahradou (Drnovická 6). Jiří Kroha - velkorysá vila s rozsáhlou obytnou místností, zimní zahradou a terasou, třemi ložnicemi a tělocvičnou (Šmejkalova 142). Josef Štěpánek - trojpodlažní dvojdům se střešní terasou (Petřvaldská 2, 4).