28/03/2026
As-salámu alajkum, přátelstvo,
ve jménu Boha milosrdného, slitovného!
Věděli jste, že šestnáctá súra Svatého Koránu má titulek „Včely“? Samozřejmě, že věděli, neboť jste všichni poslušní služebníci Páně, alhamdulillah. Za poslední dny mě mnohokrát napadlo, že bych se měl jako přední osobnost brněnské, české i světové levice vyjádřit k požáru haly zbrojovky LPP v Pardubicích, ale pořád ke mně nějak nepřicházelo, co by to mělo být; co že bych to vlastně měl satirizovat. Hodila by se poznámka o tom, že halu zapálili fotbaloví funkcionáři, aby odvedli pozornost policie od svých korupčních skandálů? Nebo seznam všech lidí a entit, které jsme jakožto všemocná Strana VE SKUTEČNOSTI poslali halu zapálit, protože se tam vyskytovala nepříjemná časoprostorová anomálie, přičemž na vrcholu seznamu by bylo čtvrt milionu účastníků demonstrace Milionu chvilek na Letné, ajatolláh Chameneí (nemrtvý) a ajatolláh Chameneí (teplý)? Či by snad byly vhodným terčem mé edgelordské politicko-univerzitní satiry kecy profesora Mareše o radikálnosti wokistických univerzitních studentů, prohlášení Apoleny Rychlíkové prudce odsuzující údajné útočníky, s tím spojená emocionální slátanina slovenských levičáků psaná špatnou češtinou, agresivní útoky Matyáše Zrna a twitterosféry na Druhou směnu a všechno příbuzné autorstvo, netaktičnost pražských propalestinských kolektivů a jejich nechápání kontextu české veřejné debaty since asi tak ever, sionismus zasloužilých bardů Žít Brno Hollana a Kvapila, nebo snad…
Doufám, že začínáte chápat, proč z toho pardubického hoření vyplynulo mé brněnské vyhoření.
Uvědomil jsem si, že reálně si o tom celém žhářském útoku myslím každého půldne něco jiného v závislosti na tom, jaké informace (respektive jejich drobty) se objevily ve veřejném prostoru jako poslední, a s úlevou jsem seznal, že přece nemusím psát nic. Levičáci jsou rozhádaní jako nikdy dřív, mohl bych si samozřejmě dělat legraci z toho, jak jsme neschopní držet aspoň základně při sobě, ale akorát bych nasral jedny, druhé nebo všechny, tak můžu mlčet. Je tu však přeci jen jedno téma, nad kterým už pár dnů špekuluju a rád bych se o něj s vámi podělil. Je to otázka presumpce neviny, jíž začali lidé rádi šermovat všude kolem – a mně to dlouho moc nesedělo.
Vzpomínám, jak před pěti lety prasklo téma Feri. Chtěl jsem o tom tehdy napsat sloupek do fakultního média, pročež mi šéfredaktor, zasloužilý brněnský novinář (co jsem slyšel, tak mezitím z médií odešel a nahrává reklamy do rakouských supermarketů – inu, v novinařině mnoho peněz není, ovšem Billa, to je přesně podle něčího gusta) do telefonu vysvětlil, že kdo ví, jak to je, musíme ctít presumpci neviny, a beztak to ty holky trochu přehnaly. Polkl jsem vzpomínky na několik různě závažných příběhů, které jsem už roky předtím o Ferim znal od různých žen, hovor s bílým stárnoucím mužem zdvořile ukončil, a svůj připravený sloupek jsem publikoval na KSFSS. V posledním odstavci tehdy stálo pojednání o uplatnění presumpce neviny. „Ta samozřejmě pro občana Dominika Feriho platí,“ tvrdil jsem, „nešel ze Sněmovny hned do vězení, nemá v trestním rejstříku záznam za opakované znásilnění. Ve veřejném životě ale platí jiná pravidla.“ Za tímto principem si stojím – presumpce neviny je právní koncept a specifické způsoby přemýšlení, které se v právu uplatňují, nelze aplikovat na celý společenský život. O Ferim jsme mluvili jako o násilníkovi dávno předtím, než jej tak označil nezávislý soud, stejně jako si budu myslet o Andreji Babišovi či Pavlu Blažkovi, že jsou zkorumpovaní, bez ohledu na to, jestli si to o sobě někdy přečtou v rozsudku jménem republiky.
S určitou rozpačitostí jsem tedy vnímal, když začali mí přáteli, anonymní lidé online i já sám na presumpci neviny upozorňovat v souvislosti se zadržením tří lidí, o nichž policie tvrdí, že jsou za zapálení pardubické haly zodpovědní. Dřív jsme všichni rozuměli tomu, co patří právu a co patří běžnému životu, ale když se dostal do potíží někdo jako my, tak jej bráníme podobně, jako Spolu-boys bránili Feriho v roce 2021. Mnozí poukazovali na dekádu starou kauzu Fénix, v níž policie odhalila údajné plány „levicových extremistů“ na zapálení vlaku s vojenským materiálem, jenže soud věc smetl ze stolu, když vyšlo najevo, že celý plán ve skutečnosti vymysleli policejní agenti. To mi přišlo relevantní, ale chatrné – ano, policii nesmíme brát moc vážně, ale tady přece opravdu k nějakému žhářství došlo, přihlásila se k němu propalestinská skupina, policie zadržela lidi z propalestinského hnutí, tak kde je policejní provokace folks, všechno do sebe přece zapadá. Navíc to byla všechno fušeřina, zapálila se hala, kde se vyráběla telematika pro vlaky, žádné izraelské drony, takže je to celé jen fiasko, které akorát vrhá špatné světlo na všechny, co oprávněně upozorňují na izraelskou genocidu v Gaze, a teď je budou mít v Česku všichni za teroristy.
Jan Hus, známý shořelý člověk, říkal: Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí. Generální předsedník KSFSS říká: Víš piču, rozumíš piču, ovlivníš piču, tak drž piču, neboť si ušetříš ostudu, do piči.
Jediné, co se dá k věci teď říct, je, že nikdo nic opravdu neví. Tak třeba: vyrábělo se v Pardubicích pro izraelskou armádu? LPP tvrdí, že ne, žháři tvrdí, že ano a že to 20. dubna zveřejní, když se k tomu LPP samo nepřizná. K***a, proč někdo dává tak dlouhé ultimátum, to nepochopím, ale dobře, počkám si. Napadená firma nemá důvod říkat plnou pravdu, když ji to může stát čest, a stejně tak lidi, kteří se rozhodnou podpálit barák, nejsou z podstaty věci plně důvěryhodní. Kde je tedy pravda, zjistíme zřejmě až časem.
(Mimochodem, záleží na tom, co se tam dělalo? Upřímně – jo. Opakoval bych slova Starýho Patočky z Deníku Referendum, když bych poukázal na to, že v naší společnosti nikdy neplatilo, že násilí je automaticky zavrženíhodné. Britské sufražetky házely šutry do výloh ctěných obchodů, černošští otroci se ve Spojených státech násilně bouřili proti svým otrokářským pánům, Gabčík s Kubišem odpráskli Heydricha, a nepamatuju si, že bych se v učebnici dějepisu o těchto skupinách a lidech dočetl mnoha zlého. To, co se stalo, je samozřejmě žhářství a obecné ohrožení, za něž v této zemi pachatelům náleží zákonný trest. Ten čin se mi nelíbí, protože si myslím, že nebylo možné mít plnou jistotu, že se nikomu nic nestane. Ale terorismus? Naprostá demence? Ale h***o, prosim vás.)
Nevíme ani to, na základě jakých informací jsou zadržení lidé ve vazbě. Vzniká tu pozoruhodný rozpor mezi urgencí, kterou vyvolává pojem „terorismus“ a mediální pokrytí věci, a tím, co se reálně stalo a co teď stát dělá. Pokud šlo opravdu o terorismus, jak o věci média mluví, a téměř 10 dalších útočníků je na útěku, proč nemáme každý den tiskové konference ministerstva vnitra a policejního prezidia, kteří informují veřejnost o tom, co se stalo a proč a jak se stát snaží lapit zbývající podezřelé? A proč se média nesnaží více zjistit? S takto velkými slovy nemůžeme operovat v informačním vakuu – a přesto se přesně to děje.
Upřímně? Já si myslím, že ti lidi, které zavřeli, to asi fakt udělali. Dává mi to smysl. Ale nemůžu to odůvodnit ničím než vlastním pocitem. Když si vzpomenu na Feriho, bylo to něco jiného. Vybaví se mi historky, které jsem slýchal průběžně od roku 2019 až do propuknutí kauzy v roce 2021, a vybaví se mi, že článek, který věc vynesl na povrch, obsahoval devět detailně popsaných příběhů. Nemusel jsem čekat na policejní vyšetřování a soud – věc byla dostatečně jasná. Tady mám svůj osobní pocit, a to je všechno.
Rčení říká, že když se spoléháme na svou intuici, pak něco „cítíme v kostech“. Přijde mi fér říct, že v kostech cítím, že policejní verze může být pravdivá. Ale nejen vzhledem k té změně počasí z posledních dnů si řekněme upřímně, že bychom svým kostem a kloubům neměli příliš věřit. Pokud policie mlčí a „žádá klid na práci“, pak musejí média tlačit na to, aby vyšlo na povrch víc – běžnými postupy i investigativou. Ne s přikývnutím uznat, že jim policajti a bezpečnostní experti, kteří mají informace z veřejných zdrojů, říkají zjevenou pravdu.
Jsem cancelled. Inšall’áh, užijte si Velikonoce.